Ledové vlny vzrušení

Servírka mi položila třetí Whiskey Sour na stůl, Davidovi třetí skleničku barbadoského Bumbu rumu. Už jsme byli v náladě, rozuměli jsme si, ptal se mě na Bobra, jestli tam chci zůstat, jak jsem na tu práci tam přišla, kdy končím v hotelu, povídal mi o svém podnikání, malý rodinný pneuservis, máma tam dělá účetnictví, s bráchou makají rukama, občas vypomáhá táta...

》Předchozí díl《

"A co tvoje rodina?"

"Nikoho nemám..." zacinkala jsem ledem o skleničku.

"Jak to mám chápat?"

"Prostě...nikoho nemám. Jestli jsi sériový vrah, jsem pro tebe ideální oběť, nikdo se nebude shánět."

"Vtipálku. Tak mi pověz něco o sobě, odkud jsi, co jsi dělala dřív, co chceš dělat do budoucna?"

"Ehm..." mlčela jsem a zírala do sklenky. "Tohle...těžko se to vysvětluje."

Mezi obočím se mu objevila svislá vráska. "Nechceš se o tom bavit?"

"Fakt se to těžko vysvětluje. Vlastně jsem to ještě nikomu říkat nemusela. Nevím, jak na to. Můžeme se o tom zatím nebavit, dokud nevymyslím, jak na to?"

"Oukej. Jak chceš, ale je to divný."

"Já vím, promiň," zamumlala jsem potichu a sklonila zrak až na kraj stolu.

Později zavedl řeč na Martyho, když jsem mu řekla - pravděpodobně už jsem mu to říkala minule -, že mě Marty mockrát zachránil krk, ale opět jsem nechtěla říct víc detailů, začal vypadat vážně nejistě. "Hele, Lee, prosím tě, jestli se mnou nechceš mít nic společnýho a chceš se mě zbavit, tak to řekni rovnou."

"Sakra, to nechci. Líbíš se mi, jen nevím, jak ti to všechno říct. A vlastně ani úplně nevím, jestli ti můžu natolik věřit, abych ti to řekla, a hlavně si vůbec nedokážu představit, jak bys na to reagoval, a toho se strašně bojím. Že bych tě odehnala kvůli tomuhle."

"Děsíš mě."

"To nechci, ale je mi to jasný."

..

..

"Vážně nejsi sériový vrah?"

"To jsem nikdy neřekl," vycenil na mě zpoza hustých vousů bílé perličky. 

"No dobře, to je jedno, ono na tom vlastně asi nesejde, ale jestli mě chceš zabít, tak prosím pořádně, ne že to přežiju, to by bylo naprd," zasmála jsem se a zakopla o vlastní nohu. Chytil mě do náručí. Zadívala jsem se mu do očí, líbilo se mi to, jeho pevné objetí, ten pohled z očí do očí. "Takže tady teda bydlím."

Někdo se kolem nás protáhl, strčil klíč do zámku vchodových dveří a podíval se na mě. Rozklepala jsem se. Ten člověk byl Petr. Dlouho jsem ho nepotkala, naposledy asi před dvěma měsíci a to ještě přes silnici na druhém chodníku. Po Martyho výhružkách se ode mě poctivě držel dál.

"Jsi v pohodě?" Všiml si mé změny Dejv.

"Jo," zhluboka jsem se nadechla. "Nechceš...nechceš jít nahoru?" zakoktala jsem se.

"Chceš?"

Zahlédla jsem Petra, jak stále stojí v chodbě a kouká do své poštovní schránky. Příliš dlouho na to, aby ji jen kontroloval. "Prosím." Když jsme spolu vstoupili do dveří, Petr se rychle vydal po schodech ke svému bytu.

Doma jsem před Dejva položila svojí načatou láhev rumu, sám doma pravděpodobně popíjel dražší modýlky, ale určitě jsem neurazila, a skočila si do sprchy. Po pár minutách jsem se vrátila pouze v županu, pod ním jsem byla nahá. Nic jsem neplánovala, jen jsem na to byla zvyklá a už jsem byla dostatečně opilá na to, abych řešila, jak moc se to hodí. 

Usadili jsme se vedle sebe na gauči. "Tak...co máš v plánu? Vyprávět o sobě mi nechceš..."

"Nemůžu."

"Nebudeme to řešit, až budeš chtít - moct, tak mi to povíš."

"Děkuju," usmála jsem se vděčně a opřela se mu hlavou o hrudník. Chtěla jsem si odpočinout, setkání s Petrem ze mě vycuclo spoustu energie. Pohladil mě po vlasech. Chvíli jsem se nechala hýčkat, ale pohled, který na mě upíral, mě donutil se zvednout. "Chtěla bych tě políbit."

Nadzvedl koutky úst, chytil mě lehce za bradu a přitáhl si mě k sobě. Když se naše ústa dotkla, přeběhl mi mráz po zádech. Líbal jinak, než ostatní před ním. Líbilo se mi to. Stále se rty přilepenými na těch mých, mě položil na záda, během toho mi z ramen stáhnul župan. "Jsi krásná," zašeptal, když se ode mě odtáhl, aby si mě prohlédl. Špičkami prstů jemně přejel po mé nahé kůži. Rozvázal uzlík na pásku županu, ležela jsem před ním nahá, cítila jsem se bezbranná, trochu jsem se bála, ale snažila jsem se mu věřit. Políbil mě na krku, jeho vousy mě lechtaly po celém rameni. Pravou rukou jemně stiskl můj zadek, pomalu rty sjížděl s malými polibky až na má prsa, jazykem obkroužil bradavku. Naskočila mi husí kůže a cítila jsem, jak vlhnu. Pustil můj zadeček a přesunul ruku mezi mé nohy. Lehce mě chytil do dlaně.

"Počkej!" Jako kdybych vystoupila z vlastního těla a z dálky pozorovala ten zkrat. Nechápala jsem, proč jsem ho zastavila, nechtěla jsem ho zastavit. Ale udělala jsem ho.

Okamžitě se vším přestal, lehce se ode mě odtáhnul. "Děje se něco?" 

Přetáhla jsem přes sebe kousek županu. "Já...o tomhle ví jen tři lidi, včetně mě a toho, co to udělal. Byla jsem... znásilnili mě."

"Lee," odmlčel se. "Něco jsem slyšel před tím bowlingem, když jsi mluvila s Martym, ale nebyl jsem si jistý..." Pořád byl nade mnou skloněný, ale držel si odstup.

"Ne, nevím, proč jsem tě zastavila. Už je to za mnou. Asi jen že...ten, co to udělal, byl ten týpek, co jsme ho potkali před barákem."

"Kočko, tos mi měla říct hned! Chceš mi o tom povědět víc?" Cítila jsem, jak mu ztuhlo celé tělo.

"Ty bys mu ublížil, viď?" Nečekala jsem odpověď, ani by mi žádnou nedal. "Nechci, ne teď, chci být s tebou, jen jsem zpanikařila, vidět ho, tebe pořádně neznám..."

Položil mi ruku na nahý bok. "Neudělám vůbec nic, co by se ti nelíbilo, co bys nechtěla, dobře? Stačí slovo a přestanu. Slibuju."

Přikývla jsem a nechala župan spadnout na zem. Byla jsem ještě chvíli v křeči, ale když mi jazykem zajel mezi nohy, jemně mě tam líbal a dýchal na mě, rychle jsem se uvolnila. Chvíli mi lehoučkými pohyby jazyka dráždil klitoris, občas si mě lehce okusoval. Nohy jsem měla přehozené přes jeho ramena, v pěsti jsem svírala jeho vlasy, musela jsem ho za ně hrozně tahat, ale nemohla jsem povolit, stehny, která tisknul ve svých dlaních, mi proudily vlny vzrušení, které mě začínaly ovládat. 

Pomalu do mě vsunul dva prsty. Odtáhl se obličejem a prsty ve mně nechal nehybně. Zadíval se mi do očí. Rychle jsem dýchala. "Pokračuj," zakňourala jsem. Moc dobře jsem si uvědomovala, jak moje vzrušení stéká po jeho prstech. Pomalu jimi začal pohybovat, milimetr po milimetru je ze mě vytahoval, milimetr po milimetru je do mě vracel. Začala jsem se kroutit v bocích, ale levou rukou mi přitlačil na podbřišek a přimáčkl mě do gauče. Přesunul svůj obličej k mému krku. "Nehýbej se," zašeptal. Zrychloval tempo, vzrušením se mi rozklepaly ruce, zdálo se mi, že vybuchnu, ale moc dobře to věděl a nenechal mě. Natáhla jsem svou levou ruku mezi své nohy. Chtěla jsem se udělat, jestli mi to neudělá on, tak si pomůžu sama. Okamžitě mě ale zastavil, vzal obě má zápěstí do dlaně a držel mi je nad hlavou.

Špatný pocit. "Zastav."

Povolil sevření a nechal svou ruku na mých jen volně ležet. "Neboj se," zašeptal. To, že už mě tak pevně nedržel, mě uklidnilo. Kývla jsem hlavou.

Zrychlil pohyb prstů a já se zase začala třást pod ledovými vlnami vzrušení. Hlasitě jsem začala vzdychat.

"Buď potichu," řekl a lehoučce mě kousnul do krku. Ztichla jsem, ale dalo mi to strašnou práci. Tím, že jsem nesměla vzdychat, jako by se vzrušení zvyšovalo mnohem rychleji. Už jsem to nemohla vydržet, měla jsem husí kůži po celém těle, dýchal mi na krk, začala jsem zase hlasitě vzdychat, ale jen párkrát, za chviličku jsem nemohla popadnout dech. V mém podbřišku vybouchl orgasmus tak velký, že mi vyrazilo pár slz z očí. V tichosti jsem se třásla pod vlnami vzrušení a snažila se chytit dech.

》Další díl《