Skromné království naší vášně

"Co je v plánu?" Zeptala jsem se Davida, když jsem doleštila všechny plochy na baru - o něco důkladněji, než obvykle, a spočítala kasu. Už jsem byla více v klidu. Během úklidu mi došlo, že jsem dopadla ještě dobře, nemusím se tu s Martym potkávat ještě dva týdny, už jen jednou. A v Bobrovi mi třeba smlouvu ještě změní a přijmou mě už dřív, stejně tam už docela dlouho vypomáhám. 

》Předchozí díl《

"Chtěl jsem tě vzít někam do města a pak k sobě na nějaký film a noční sváču, ale teď mám pocit, že to město přeskočíme a dáme rovnou film," usmál se a podíval se mi do očí, co si o tom myslím. 

Nechtělo se mi nad tím přemýšlet, ale jasně jsem cítila maličké zamrzení nad tím, že padl nějaký bar. "Možná bych si nějakého panáka dala..." šeptla jsem tiše. 

"Dáme si u mě, jo? Nechci, aby ses mi opila, bylo by ti akorát ještě hůř, po téhle jeho scéně."

"Hm..." pokrčila jsem nakonec rameny. Chtěla bych se opít. 

Došla jsem se převléct a sešla se s ním venku. Odmítla jsem taxíka, prý bydlí asi půl hoďky chůzí, radši se projdu.

..

"Tak vstup do mého skromného království," zazubil se na mě a otevřel dveře do bytu. Otevřela se přede mnou obrovská prosvětlená chodba s vysokou vkusnou skříní ze světlého dřeva se zrcadlem, naproti ní byly zavřené dveře. Chodbou jsem se dostala do prostorného obývacího pokoje s jídelnou a barem oddělenou kuchyní. Musela jsem se pozastavit nad sbírkou kvalitního alkoholu, převážně rumů. Vedle kuchyně byly dvoje dveře, jedny pootevřené. Nedalo mi to, nahlédla jsem do nich a letmo zahlédla jeho ložnici, ale škvírkou ve dveřích jsem toho moc neprozkoumala.

"Skromného království?" Nadzvedla jsem obočí a vrátila se do obýváku. Stála jsem za gaučem a dívala se na obrovský monitor na zdi.

Usmál se. "Udělej si pohodlí, kočko," dal mi pusu, "máš hlad?"

"Možná bych si něco dala..." naposledy jsem jedla asi v sedm.

"Uvařím něco?"

Vážně mi nabídl, že mi uvaří? "Lákavá nabídka, ale neobjednáme si něco? Chci být s tebou a už je pozdě, budu muset brzo domů."

"Fajn, na domácí tě pozvu jindy. Čínu? Pizzu? Indii? Mekáč?"

"Ještě nám touhle dobou někde udělají indii?"

"Hm, asi ne, no."

"Tak čínu." Objednali jsme si, nechal mě prozkoumat svůj domácí bar a po mém nadšeném zjištění, že má desetiletého Don Papa jsem se usadila na neskutečně pohodlném gauči a nechala se obskakovat. Na počítači naladil Teroristku a obraz propojil s monitorem na zdi. Nechtěla jsem nic složitého, nic dojemného, česká komedie byla jasná volba. 

..

..

"Tak já asi půjdu," protáhla jsem se, když skončil film, a zvedla se z gauče. 

"Musíš?" Přitáhnul si mě k sobě a políbil na čelo. 

"Přece si mě tu nechceš nechat přes noc? Nemám s sebou žádný věci."

"Nějaký potřebuješ?" Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

"Třeba kartáček na zuby, hřeben..." pokrčila jsem rameny.

"Něco se tu najde. Nehraj si najednou přede mnou na fiflenku, oba víme, že nic, co bych tady nenašel, nutně nepotřebuješ, kvůli jednomu přespání..."

Měl pravdu, hrála jsem si na to. "Sprchu potřebuju..." zvedla jsem k němu oči. 

Zasmál se. "Budeš se divit, ale jednu tady mám. Připravím ti ručník, jo?"

Po deseti minutách jsem vylezla z vroucí sprchy a zabalila se do obří osušky, kterou mi připravil. "Nemám co na sebe," usmála jsem se na něj, když se s úsměvem opřel do křesla a hodil nohy na stolek v reakci na můj příchod. 

"Něco potřebuješ?"

"Nebudu ti tu přece běhat nahá."

"Běhat nemusíš," postavil se a přišel ke mně. Lehce jsem si přidržovala osušku, i když byla zamotaná, nevěřila jsem, že nespadne. Dvěma prsty mi zvedl bradu tak, aby mě mohl políbit. "Nemusíš vůbec nic. Chci se o tebe jen starat, aby ti bylo dobře." Položila jsem mu ruce na ramena. Trefil se přímo do toho, co jsem potřebovala slyšet. Vrátila jsem mu polibek. 

"Tak to bys teda měl asi začít, s tím staráním se," pošeptala jsem mu s úsměvem do ucha.

"To už jsem snad začal, ne? Dovedl jsem si tě domů," políbil mě na spánku, "nechal tě celý večer se válet na mém super pohodlném gauči," políbil mě na ucho, "naléval ti tvůj oblíbený rum," políbil mě pod uchem, "nakrmil tě," políbil mě na krku, "pustil ti fajn komedii, aby se ti zvedla nálada," políbil mě na nahém rameni, "připravil jsem ti měkoučký ručník, aby sis mohla dát horkou sprchu," vzal mě za ruku a lehce mě políbil na jejím hřbetu, "už mi zbývá jen z tebe udělat tu nejšťastnější a nejspokojenější krásnou královnu dnešního večera a pak tě celou noc objímat pod peřinou, aby ses cítila v bezpečí, v teple a hýčkaná," potutelně se usmál a během své řeči si mě odváděl do pootevřených dveří své ložnice.

Nechápala jsem, kde se tahle roztomilost a romance vzala v tom fousatém, namakaném a pokérovaném chlapovi přede mnou. Úplně jsem zapomněla, že jsem pustila osušku, kterou jsem měla omotanou kolem těla. Já věděla, že jí nemám věřit, provizorní uzlík se rozmotal a ručník mi padl k nohám. Dejv se na mě otočil a s pozdvihnutím jednoho koutku úst se usmál. Chtěla jsem se pro ni sehnout, ale nedovolil mi to. "Počkej, přece se přede mnou nebudeš stydět."

"Jednou možná, ale teď se stydím," chtěla jsem se sehnout znova, ale zase mi v tom zabránil.

"A když se svleču taky?" Přišel ke mně blíž, cítila jsem jeho dech ve vlasech.

Než jsem stačila cokoliv odpovědět, popadnul mě do náruče, jednou rukou mě držel pod koleny, druhou pod lopatkami, a odnášel si mě do ložnice. "Uvědomuješ si, že tohle není fér?" protestovala jsem tiše, ale bylo mi jasné, že to bude bezúspěšné. 

Položil mě na postel a stáhnul si přes hlavu triko. Objevilo se přede mnou jeho nahé tělo, jeho obrovské svaly, které sice nebyly vyrýsované jako ty Martyho, ale za to byly mnohem větší. Byl to obrovský chlap, tak, jak působil v oblečení, tak působil i bez něj. Přetáhla jsem přes sebe cíp peřiny, abych se necítila tak nahá a zranitelná. Pozorovala jsem Dejvovo břicho a hrudník, zatímco jsem vzpomínala na Martyho vyrýsovaný pekáč buchtiček. Nikdy jsem nepochopila, jak to dělal, nijak moc necvičil, že by držel nějaký striktní jídelníček, to se ani náhodou říct nedalo, ale vždycky tam byly, kdykoliv jsem tomu parchantovi sundala triko, byly tam, jedna vedle druhé. Bavilo mě ho okolo nich šimrat nehty. "Lee, jsi v pohodě?" 

"Cože?" Probudila jsem se ze svého zamyšlení. 

"Chceš jít radši spát? Bylo toho na tebe dneska dost, co?"

"Co? O čem to mluvíš? Pojď za mnou," usmála jsem se na něj a v té chvíli mi to došlo. Z koutku jednoho oka se mi vykutálela slza, ani jsem o tom nevěděla. Vážně tady smutním nad Martym? Ne, to byla jen nějaká stupidní sentimentální slzička, jsem tady s Davidem a to je to jediné, na čem teď záleží. Ten chlap je poklad, nebo se tak zatím tváří. A je tak sexy! Zase jsem začala myslet na něj. Chtěla jsem, aby se mě dotknul, aby těma velikýma prackama chytil moje boky a já se cítila, jako kdybych mu patřila. Jenže on se k tomu najednou nějak neměl. Posadila jsem se na posteli a natáhla se, abych ho mohla chytit za opasek. Přitáhla jsem si ho k sobě a začala jeho kožený pásek povolovat. "Dejve, chci, aby sis mě tady vzal, chci, abys mě hýčkal a staral se o mě, dokud na to budeš mít chuť," zašeptala jsem a políbila ho na břiše. Pomalu jsem mu rozepla i kalhoty.

Svlekl se úplně donaha a nechal mě, ať si ho prohlédnu. Nebylo to proto, že by byl nějak egocentrický nebo narcistický, prostě jen nechtěl, abych se před ním styděla, chtěl, abychom si byli rovní. Ale nedokázala jsem se na něj dívat dlouho, zaprvé to prostě neumím a zadruhé jsem z jeho nadmíru jasného, velkého a pevného vzrušení ze mě začínala mít vlhko mezi nohama. Pomalu jsem ze sebe stáhla růžek peřiny. Lehnul si ke mně, dýchal mi na krk, tisknul má prsa v dlaních, líbal mě, hladil, šeptal mi do ucha, že jsem krásná. Hrála jsem si s jeho vousy a vlasy. Hladila jsem mu obrovské bicepsy a jemně se snažila nasměrovat jeho ruku mezi mé nohy. Po chvíli pochopil, a když se mě tam dotknul, slastně jsem vydechla. Potřebovala jsem ho tam. Jeho ruku, jeho celého. Chtěla jsem, aby si mě vzal. ..

》Další díl《