Teď, anebo...

'Kdy se uvidíme?' Rozsvítila se mi SMSka na telefonu. Usmála jsem se na displej, bylo mi fajn. S Dejvem jsme si psali denně už dva týdny, párkrát si přišel za mnou do Bobříka pro kafe, dvakrát mi tam přinesl kytku, ale venku jsme spolu od našeho prvního rande nebyli, neměli jsme na sebe čas. Přebíhala jsem mezi hotelem a Bobrem, kde jsem se poměrně intenzivně zaučovala. V hotelu jsem měla klid, Marty mi nechával prostor, jen se občas zeptal, jak jsem na tom s prací.

》Předchozí díl《

'Dneska končím dřív, po jedenácté snad vypadnu z hotelu..' Nedávala jsem tomu velké šance, ale lepší možnost se mi ještě asi dlouho nenaskytne, je pátek, můžeme si někam vyjít, projít se...jestli bude mít čas. 

'A sama od sebe se neozveš! :) Dobře, vyzvednu tě a něco naplánuju.'

Zbytek směny jsem měla bezvadný, těšila jsem se na Dejva, zákazníci byli milí, z kuchyně mi poslali nějaký zbytek dortu s marcipánem a Marty odešel z práce dnes brzo.

V půl desáté jsem bez jediného pohledu zběžně položila menu před týpka, který se mi posadil na bar, hned vedle kasy. To je židle, kterou bych nejraději zrušila, zasahuje mi do osobního prostoru! "Ty se za mě stydíš?" 

"Cože?" Vypadlo ze mě. Týpek na mě promluvil v první chvíli, co jsem se vrátila z placu za bar. Otočila jsem se na něj. "Davide? Nevšimla jsem si, že jsi to ty, promiň! Co tady děláš tak brzo?" Zkoukla jsem čas a natáhla se přes bar, abych mu dala pusu.

"Přišel jsem za tebou na drink a zkontrolovat tě," zaculil se na mě. 

Automaticky jsem se natáhla do poličky pro Zacapu a nalila mu ji. "Zkontrolovat mě?"

"No jasně, jestli tě tu někdo neobtěžuje.. nebo jestli někoho neobtěžuješ ty.." pohladil mě po ruce, když jsem mu podávala rum.

Po desáté se bar začínal vylidňovat. Právě zaplatil poslední host a odebral se do pokoje. Šla jsem po něm uklidit stůl, ale Dejv mě chytil za pas, když jsem kolem něj procházela, a přitáhl si mě k sobě. V té chvíli vešel do lobby Marty. "To myslíš vážně!?" Odtáhla jsem se z Dejvovy náruče, ale bylo pozdě.

"Nikdo tady není, Marty, nic se nestalo," snažila jsem se obhájit, ale tušila jsem, že neobstojím. Byly jen dvě možnosti, jak na tohle mohl zareagovat. Buď by prošel kolem nás, aniž by na sebe upozornil, nebo by se naštval. První možnost padá.

"Nic se nestalo? Aha. No dobře, až skončíš, přijď za mnou do kanclu, chci si s tebou o něčem promluvit."

"Marty, já mám ale něco v plánu, nemůžu tu zůstat dýl."

"Tak snad to počká, ne?" Zamračil se a vrhnul vražedný pohled na Dejva.

"Nemůžeš mi to říct teď? Je tu prázdno, máme čas."

"Ty jsi neskutečná," viděla jsem, jak několikrát za sebou zatnul zuby. "Fajn, udělej mi jedno pivo a přijď si za mnou sednout," otočil se na patě a odešel ke stolku na opačném rohu baru.

Omluvně jsem se podívala na Dejva, pohladila ho po rameni a šla načepovat Martymu půllitr dvanáctky. Při cestě ke stolu si mě David chytnul a dal mi pusu. "Co blbneš, chceš ho ještě víc provokovat?" 

"To ještě jde? Neboj se, kočko, brzo tady skončíš, a kdyby na tebe byl nějak nepříjemný, nebo se něco dělo, tak jsem tady pro tebe, dobře?"

Hluboce jsem se nadechla. "Dobře, ale nedělej, prosím, nic unáhleného!" Lípla jsem mu ještě jednu pusu a chvátala za Martym, než mu spadne pěna.

"Tak co potřebuješ tak akutně?"

"Jak to máš s tou prací?" Napil se a přečesal si dredy z drdolu do culíku.

"Mám podepsanou smlouvu, od příštího měsíce nastupuju jinde, takže to můžeme podepsat i tady."

"Aha, no. To asi nepůjde, já tě nemůžu pustit."

Zůstala jsem sedět jako opařená. "Jak nemůžeš pustit?" Řekla jsem, o něco hlasitěji, než jsem možná chtěla, i David se na nás otočil.

"Nemůžu, no. Můžeme spolu podepsat tvojí výpověď, když ji podepíšeme ještě během tohohle týdne, začne se ti od příštího měsíce počítat výpovědní lhůta a za dva měsíce můžeš jít."

"Děláš si srandu? Byli jsme jasně domluvení, že na konci měsíce podepíšeme dohodu a hned půjdu." Rozklepaly se mi ruce.

"Tak to nepůjde, no."

"Marty?!" Poskočil mi hlas, nebyla jsem si jistá, jestli jsem naštvaná, nebo smutná. Možná prostě zrazená. Zase. 

Slyšela jsem odsunutí židle u baru a kroky. Oči jsem měla zalité slzami, sice jsem nebrečela, ale viděla jsem rozmazaně, pohled upřený na toho idiota naproti mně. Ucítila jsem teplo Dejvovy dlaně na mém rameni. "Co se děje?" zeptal se mě tiše, jako by tam Marty vůbec nebyl. "Nechce mi podepsat tu dohodu," otočila jsem se na něj a v té chvíli mi vyhrkly slzy.

"Jak tě nechce pustit, byli jste snad domluvení, ne?" Stisknul mi rameno a s důrazem na poslední slovíčko 'ne' se otočil na Martyho.

"Změnila se situace," řekl Marty klidně. 

"Jaká situace? Myslíš tím mě, nebo co? Nějak jste se snad domluvili, tak to tak uděláte. Nebo budeš Lee schválně jako správná sketa házet klacky pod nohy?"

Marty se zvedl a odkráčel bez jediného slovíčka do kanclu. 

"Ježiš já bych mu nejradši jednu vrazil!" vydechl Dejv zhluboka.

"Budu muset napsat výpověď, půjdu holt až za dva měsíce," setřela jsem slzy z tváří. "Musím jít uklízet, ať můžeme co nejdřív vypadnout."

Právě jsem domyla kávovar, když z kanclů vyšel Marty a položil mi na bar dva papíry. "Tady to podepiš, dohoda, jak jsi chtěla. K dnešnímu dni, v neděli už chodit nemusíš."

Chvíli jsem na něj jen koukala, Dejv si z dálky rychle pročítal, co mi Marty vlastně nabízí. "Co se to s tebou stalo, Marty?"

"Buď to podepiš, nebo mi zítra přineseš výpověď."

Mrkla jsem na Davida, co si o tom myslí. Tiše přikývl. Třesoucíma se rukama jsem načmárala dva kostrbaté podpisy. 

"Super. Zítra ráno si to tu přijdu zkontrolovat, doufám, že to tu najdu v top stavu. A v pondělí se tu během dne stav, sednem si s personální, dořešíme už jen pár technických věcí, vrácení košilí, karty a tak..."

Mlčky jsem přikývla.

"Fajn, vezmu si něco v kanclu a půjdu, tak zatím." Zabouchly se za ním dveře a já se sesunula k zemi a v sedě na podlaze zpracovávala, co se stalo.

》Další díl《