Spisovatelský blok

Psaní ti pomáhá uniknout z reality. Píšeš kdekoliv, kdykoliv a cokoliv. Obvykle. Posledních pár týdnů ale denně otevíráš a následně zase po pár minutách zavíráš bílé okno souboru s pocitem, že potřebuješ na chvíli vypadnout. Vypnout realitu. Cítit se, jako...někdo jiný. Musíš, ale nejde to. Po ránu, ještě před tím, než se alespoň z půlky probudíš, ti hlavou proudí scény, zkušenosti, fantazie, touhy a vše zmíněné dohromady. Scénáře těchto obrazů ti však po probuzení, před bílým papírem, zářícím monitorem nedávají smysl. Dnes tomu není jinak. Smažeš jediné písmenko, které jsi vlastně omylem stiskla na klávesnici, shodíš okno se souborem na lištu, saháš do zásuvky komody pro svou jedinou a neomylnou hračku a cestou do koupelny stáhneš z háčku na dveřích červený župan s dírou v podpaží.

Pouštíš teplou sprchu. Chvilku se nahříváš pod horkým vodopádem, načež si ke klitorisu přikládáš černý tlakový vibrátor. Po první půl minutě se levou rukou chytáš horní lišty posuvných dveří sprchového koutu, protože nevěříš svým rozklepaným kolenům, že tě udrží. Přidáváš na intenzitě a začínáš se bát o pevnost lišty. Prudké a intenzivní vlny ti vystřelují od klitorisu do stehen a podbřišku. Neudržíš se a se zavřenýma očima zasténáš proti směru horkého vodopádu. Ještě jednou tiskneš tlačítko pro přidání intenzity. Sténáš hlasitěji. Kolena se ti podlamují. Vlny jsou silnější. Vzdycháš. Najednou vlny povolují. Slyšíš, že kromě vody ze sprchy padá na podlahu sprchového koutu ještě jiná tekutina. Steny se mění na uvolněný smích. Víš, že neomylná hračka tě neomylně dostává k mokrému orgasmu. A lišta posuvných dveří tě ještě nikdy nezklamala. Přidáváš teplou vodu na kohoutku a saháš po sprchovém gelu. Roztíráš ho po sobě a stále s úsměvem na tváři nasáváš jeho vůni. 

Vypínáš vodu a saháš po ručníku. Usušíš se a vycházíš ze sprchy. Oblékáš si župan. Vracíš se k počítači, probouzíš ho a maximalizuješ okno se souborem. Napiješ se ze sklenice z půlky plné prosecca, které už dávno neperlí. Pokládáš prsty na klávesnici. V hlavě prázdno. Omylem jsi stiskla klávesu s písmenkem. Koukáš na malé 'j' a přemýšlíš, jak ho použít k začátku povídky. Usrkáváš ze sklenky s vínem. Dopíjíš. Odkládáš prázdnou sklenku. Mažeš 'j'. Zavíráš soubor bez uložení. Jdeš spát, jediný únik z reality, který posledních pár týdnů máš.