Psaní ti pomáhá uniknout z reality. Píšeš kdekoliv, kdykoliv a cokoliv. Obvykle. Posledních pár týdnů ale denně otevíráš a následně zase po pár minutách zavíráš bílé okno souboru s pocitem, že potřebuješ na chvíli vypadnout. Vypnout realitu. Cítit se, jako...někdo jiný. Musíš, ale nejde to. Po ránu, ještě před tím, než se alespoň z půlky probudíš, ti hlavou proudí scény, zkušenosti, fantazie, touhy a vše zmíněné dohromady. Scénáře těchto obrazů ti však po probuzení, před bílým papírem, zářícím monitorem nedávají smysl. Dnes tomu není jinak. Smažeš jediné písmenko, které jsi vlastně omylem stiskla na klávesnici, shodíš okno se souborem na lištu, saháš do zásuvky komody pro svou jedinou a neomylnou hračku a cestou do koupelny stáhneš z háčku na dveřích červený župan s dírou v podpaží. Pouštíš teplou sprchu. Chvilku se nahříváš pod horkým vodopádem, načež si ke klitorisu přikládáš černý tlakový vibrátor. Po první půl minutě se levou rukou chytáš horní lišty posuvných dveří sprchového kout