Prstýnkové fiasko

... "Lee, vezmeš si mě?" Otevřel červenou krabičku na šperky a odhalil nádherný prsten.

》Předchozí díl《

..

"Lee?" oslovil mě váhavě a tím mě probral z transu. Když se obrazně řekne, že někomu vybouchne hlava, takhle to pravděpodobně vypadá. Svojí žádostí mě zaskočil. Nevěděla jsem, co si myslet, co říct, nevěděla jsem, co chci. V hlavě mi od jeho otázky do teď neběžely žádné myšlenky. Šok. Teď jsem se ale rozklepala jako osika a letmo zahlédla, jak se zpoza horizontu blížili lidé.

"Vstaň, prosím," zmohla jsem se na dvě slova. Po obličeji mu přeběhl trochu zaskočený výraz smíšený s něčím, co se podobalo snad strachu? Možná jen velké nervozitě. Pomalu se postavil, nervózně přešlápnul a vyzval mě, jestli si nechci sednout na kamenné schůdky a kousek dál. Beze slova jsem se tam s ním šla posadit. 

"Můžeš říct i ne, já to pochopím," zašeptal, pomalu zavřel krabičku s prstenem a položil ji na zem mezi nás. 

Nahlas jsem dlouze vydechla. Snažila jsem se tím uspořádat si myšlenky a zároveň se zbavit knedlíku v krku. "Já ti nechci říct ne, Davide. Já jenom nevím, jestli ti můžu teď říct ano. Je to na mě všechno nějak moc rychlý." Za každou větou jsem se odmlčela. Pak jsem se ale najednou rozjela. "Všechno bylo mezi náma krásný, pak jsem ti ukázala svého kostlivce ve skříni, kterého jsi tak dlouho chtěl vidět, a ty jsi pohled na něj neunesl. Několik měsíců jsem o tobě nevěděla, plácala jsem se v tom, a když jsem si konečně řekla, že se z toho musím vyhrabat, objevíš se, jakoby nic, spoléháš na to, že ti všechno odpustím, protože jsi to prostě ty, nastěhuješ si mě k sobě, po týdnu se se mnou zasnoubíš... Co bude dál? Zbouchneš mě? Já tohle tempo asi nějak nezvládám."

"Promiň, já..." byl překvapený mým proslovem. "Já jen neviděl důvod, proč čekat. V té Kanadě mi hodně došlo. Rozhodně jsem nespoléhal na to, že mi všechno odpustíš. A už vůbec ne, že bys mi to odpustila, protože jsem to prostě já. Upřímně jsem čekal, že mi to dáš sežrat, jako ještě nikdy nikomu. A počítal jsem i s možností, že mě potom pošleš do háje. Ale když jsi mě vzala zpátky, chtěl jsem ti ukázat, že už to nikdy neudělám, že už ti nikdy takhle neublížím a že to s tebou myslím fakt vážně." Ani jednou se na mě nepovídal. "Já v tom mám prostě jasno, Lee, vím, co pro mě znamenáš a že tě potřebuju. Vůbec mi nedošlo, že to může být moc rychle."

Kousla jsem se do rtu. Do bolesti. "Promiň, křivdím ti." Teď jsem mu ublížila já.

"Chceš se mnou pořád být?" zeptal se a mně bylo skoro do pláče z toho zakolísání, které jsem v jeho hlasu zaslechla.

"Chci s tebou být. Jasně, že chci. Miluju tě. Jenom ti teď hned nechci odpovídat. Není to tak, že bych si tě nechtěla vzít. Jen to teď necítím úplně na sto procent, protože mám strach, ne proto, že bych o tobě pochybovala. A za takových podmínek ti prostě nechci dávat odpověď." Položila jsem svou dlaň na jeho ruku, propletl naše prsty a pevně mě stiskl.

"Já tě do odpovědi nenutím... Půjdeme?"

Zvedli jsme se a já se sklonila pro červenou krabičku, která zůstala ležet na zemi, a podávala ji Dejvovi.

"Nechceš si to nechat u sebe? Dokud nebudeš mít jasno?" Usmál se na mě něžně. Lákalo mě to, vrátím mu ji, až budu připravená nezpanikařit, když otázku zopakuje. Přikývla jsem. Něžně mě políbil na rty a objal. Ulevilo se mu, že jsem mu prsten nevrátila a že otázka stále visí nad naším vztahem a je jen otázkou času, kdy mu řeknu ano.

..

..

Ve chvíli, kdy jsme sešli kopec zpátky na nyní téměř prázdné parkoviště v Horních Mísečkách, už byla tma. Usadili jsme se na přední sedačky Davidova nového SUV. Jen on se dokáže vrátit po několika měsících strávených v Kanadě ve stanu, prodat své staré auto a pořídit si novou audinu. Asi odměna formou komfortu za tu dobu v divočině.

"Víš, takhle s odstupem, i přes to, jak to vlastně úplně nedopadlo... Když zpětně myslím na to, jak přede mnou klečíš, s tím prstenem, a chceš si mě uvázat na krk jako svojí manželku..." Otočila jsem se k němu, pravou ruku mu položila na stehno, stiskla ho a pomalu se jí blížila k jeho rozkroku. "Tohle byla ta nejvíc sexy věc, co jsem kdy viděla..." 

Podíval se na mě, vzal můj obličej do své veliké pravé ruky, přitáhl si mě a políbil tak chtivě, že mi překvapením málem došel dech. Nekecala jsem, vážně mi při té vzpomínce poletovali v podbřišku motýli. Než jsem se během polibku propracovala pod jeho pásek a zip s knoflíkem džínů, už pro mě byl připravený. Jen si na něj sednout. Moc dobře věděl, co mám v plánu. Obratně mi rozepl tři knoflíčky na kraťasech. Rychle jsem si je ještě na sedačce spolujezdce stáhla, spolu s brazilkami pod nimi, a vlezla mu na klín. "Nemám kondom," zašeptal mezi polibky. 

Byla jsem hodně roztoužená. To spolu s jeho kapičkou touhy na špičce mi dovolilo si na něj sednout rychle a bez zaváhání. Nahlas vydechl a stiskl mé boky až na hranici bolesti. Okamžitě ale povolil, přitiskl se svými rty k mému krku a naznačoval dlaněmi mému zadečku, jak rychle se na něm má pohybovat. "To nevadí, mám před krámama," vydechla jsem mezi vzdechy. Přirážela jsem k němu hodně prudce. Pomáhalo mi to zapomenout na mé prstýnkové fiasko. "Navíc, stejně si mě chceš vzít," poslední myšlenka na ten okamžik, vyřčená nahlas. Vyjel rukama k mým bokům, které pod žebry pevně chytil a pomáhal mi přirážet ještě tvrději. Věděl, že to potřebuju, a jemu se to líbilo. "Aby sis nemyslela, že tě chci zbouchnout," políbil mě na klíční kost. Začala jsem se kolem něj stahovat blížícím se uspokojením. "Buď zticha," napomenula jsem ho.

Vyhledala jsem očima jeho obličej. Neopíral se hlavou o opěrku, přejížděl pohledem po mých stehnech, která ho objímala, po našem přirážejícím spojení. Taky už byl blízko, pohyboval se ve mně, ale chtěl vydržet déle, než já. A k tomu nechybělo moc. Celá jsem se kolem něj stahovala a podvolovala se vlnám přicházejícího orgasmu. "Už budu," vzdechla jsem a pozorovala, jak se jeho pohled zvedl k mému obličeji. Na vteřinu se náš pohled protnul a na jeho tváři se rozhostil něžný, zamilovaný úsměv. Tahle vteřina mě vystřelila až někam do vesmíru. Zalapala jsem po dechu a v té chvíli jsem v sobě ucítila i jeho cestu do vesmíru, která mě posunula ještě o kousek dál.

Zůstali jsme v sobě, dokud se všechny vlny neuklidnily a tep nezpomalil. Sáhla jsem na zadní sedačku pro svůj barevný sarong a hodila ho na sedačku spolujezdce, pak si na něj přelezla. Oba jsme se upravili, oblekli, lípli jsme si něžný polibek a bez jediného slovíčka vyrazili do blízkého hotelu, který jsme si cestou od pramene zabookovali.