Nemocniční služby na jedničku

Vždycky jsem byla tak trochu jelito. Někteří by si mohli snad myslet, že to dělám schválně. No, jestli si opravdu myslíte, že otevřená zlomenina nártu byl mnou promyšlený plán, tak je s vámi něco špatně. Co se ovšem povedlo, bylo to, že oddělení, na kterém mě přijali, mělo plno, takže jsem vychytala jednolůžkový pokoj. Žádná pochroumaná babča vedle mě nekadila na mísu, bomba.

Další věcí, která se podařila, byl zdravotní bratr, který zde během dovolených vypomáhal. Během šílených pooperačních bolestí mě dopoval opiáty, a když mi bylo líp, chodil si za mnou povídat a zásoboval mě výbornou kávou z nemocniční kavárny. Rozuměli jsme si. Byli jsme si v lecčem podobní - byl vtipný, chytrý, pěkný a singl.

Co se hygieny týče, jsem poměrně přizpůsobivá, ovšem po týdnu mytí se žínkou a vlasy do copu už jsem začínala pozorovat, že jeho krása tu mou začíná předčívat, poprosila jsem ho tedy, jestli by mi nepomohl do sprchy. Stála jsem na jedné noze opírajíc se o jednu ze stěn sprchového koutu nemocničního pokoje a pozorovala sympaťáka v bledě modrém triku, jak mi šteluje dvě plastové židle tak, abych se mohla na jednu posadit a na druhou si hodit pochroumanou nohu. Když jsem se usadila a odkývala mu, že mám vše, co potřebuji, po ruce, domluvili jsme se, že za mnou za deset minut dorazí a pomůže mi bezpečně zpátky na lůžko. 

Konečně se moje kůže mohla nadechnout a vlasy se nekoupaly ve vlastní mastnotě. Bratříček vstoupil do pokoje právě ve chvíli, kdy jsem si sušila hlavu ručníkem, který mi spadal přes prsa mezi nohy a zakrýval tedy akorát to, co by mělo zůstat skryto. Nabídl mi, že přijde později, ale odmítla jsem, přehodila přes sebe župan a s dopomocí, kterou jsem ani nepotřebovala, se opět postavila ke zdi, než setřel ze země nacákanou vodu. Zavěsila jsem se kolem jeho ramen a s pomocí přeskákala mimo sprchový kout. Když jsem stála konečně na suchém, natáhl se pro mé berle, aby mi je mohl podat. Naše pohledy se protnuly ve vzdálenosti pouhých několika centimetrů. V obličeji mě polilo horko, ale toho už si nevšiml. Oba jsme asi mysleli už delší dobu na to samé. Sakra, mně se o tom jednou i zdálo. Jeho rty byly tak hebké a jeho kůže voněla jako čerstvý vzduch. Ano, i taková vůně existuje, obzvlášť, když jste už týden nevystrčili hlavu z nemocničních chodeb. Děkovala jsem, ani nevím čemu, že to přišlo až po mém koupání, jinak bych utrpěla velkou újmu na psychice, že moje kůže má k čerstvému vzduchu na míle daleko.

Bylo to krátké a intenzivní. Po pár vteřinách se odtáhl, nechal mě dohopsat o berlích až k posteli a položit se na ni. Dopoklidil kolem sprchy a přišel za mnou. "Chceš ještě s něčím pomoct?" zeptal se a já zaváhala. Dělal, jako kdyby ten polibek neproběhl. Přesto jsem se ho ale zeptala, jestli má čas a zda sem nemůže přijít nějaká jeho kolegyně. Po uspokojivých odpovědích jsem mu pohledem naznačila, že pod županem nic nemám, a v hlavě si nadávala, že nevím, jak dlouho tu ještě budu ležet, že zde nepotřebuju více trapných momentů. Nadávky jsem zahnala hned, jak se jeho sladké rty dotkly těch mých. Že tu prožiju takový gurmánský zážitek, mě ani ve snu nenapadlo. Pravou rukou mi zajel pod župan a jemně mě hladil po boku. Lehce se dotýkal strany mého levého prsa, potom sjel až k levému stehnu a zase zpět. Hýčkal mě dlaněmi, něžně tisknul prsa, dotýkal se kůže na břiše a stehnech. "Musíš mi ale slíbit, že tu nohu necháš v klidu," zašeptal těsně před tím, než přitisknul rty na má žebra. V té chvíli bych mu odpřísáhla všechno. Polibky se dostal až ke stehnům, kde na vteřinku zaváhal a zvednul pohled k mému obličeji, pátrajíc po souhlasu. Když se mu ho dostalo, zabořil své rty mezi mé nohy. Nakláněl se ke mně přes pochroumanou nohu, ale byl tak opatrný, že nejen že ji neohrožoval, naopak jako kdyby ji ještě ke všemu chránil a hlídal, aby byla v klidu. Jakmile se ale dotknul mého klitorisu jazykem, zapomněla jsem na její existenci.

Vzala jsem do dlaně jeho vlasy a tiše zasténala. Položil mi ruku na ústa, aby mě utlumil, a nasál mě do úst. Druhou rukou mi něžně tisknul stehno a jazykem mě přiváděl s jasným cílem rychle k šílenství. Snažila jsem se ty příjemné, krátké a intenzivní vlny vystřelující mi do podbřišku z míst, kde se mě dotýkal jazykem, udržet co nejdéle na uzdě, užít si to. Ale doba, po kterou se mě tam dole nikdo (včetně mě) nedotknul, překročila přinejmenším dva týdny a to v kombinaci s týdenní péčí tohohle sexy zdravotního bratříčka a mými nekalými myšlenkami znamenalo jediné. Že mezi nohama nemám klidnou klisničku, ale pěkně temperamentní kobylu, která se na uzdě moc dlouho udržet nedá.

Vlny začaly vystřelovat až k žaludku a na druhou stranu do stehen. Naposledy jsem tiše zasténala a sevřela obě ruce v pěst. Tou pravou jsem pomačkala prostěradlo, levou vyškubla bratříčkovi pár vlasů, které měly snad v plánu v následujících několika dnech stejně vypadnout, a jen díky jeho správnému tušení a pohotové dlani na mých ústech jsem nevzbudila svým uspokojeným hlasitým vzdechem zvědavost u vedlejších dvou pokojů.

S něžným úsměvem mě pozoroval, dokud jsem ten intenzivní orgasmus nerozdýchala a neotočila se na něj. "A co ty?" Přejela jsem špičkami prstů po bledě modré látce na jeho břiše a obratně se dostala pod ni na holé tělo. 

Znova se usmál a ruku mi zastavil. "Třeba až nebudeš moje pacientka," mrknul na mě, z kapsičky vytáhnul lahvičku s prášky na bolest a jeden z nich mi vhodil do kelímku na léky. Když si všiml, že jsem nenašla slova k odpovědi, pokračoval. "Zítra končí dovolené, tak se vracím na svoje oddělení."

"Takže to už nebudu tvá pacientka?" Odtušila jsem a jako bych uslyšela jemné zapraskání tenkého ledu, na který jsem vstupovala.

"Technicky ne," zasmál se. "Můžu si půjčit tvůj mobil?"

Zaváhala jsem, ale nakonec jsem mu podala telefon s odemčenou obrazovkou. Něco tam rychle naťukal, telefon zamknul, odložil, rozloučil se a zmizel na nemocniční chodbě. Zvědavě jsem nakreslila na displeji znak. Našel mi v mém facebooku svůj profil. Neodeslal žádost, nic, jen na mě koukal z profilovky jeho perfektní úsměv. Další krok nechal na mě. 

Do večera ho budu napínat, usmála jsem se (u)spokojeně.