Bodnutí za klíční kost

Leželi jsme vedle sebe, já zachumlaná pod peřinou až pod bradu, stále jsem se klepala, chvíli jsem se koupala ve vlastním potu, chvíli mi byla neskutečná kosa, nemohla jsem se na sebe ani podívat, natož na Martyho, ležícího vedle mě, peřinu přehozenou ležérně jen přes půlku těla, aby zakrývala hlavně to nejnutnější. Snažil se to nedělat, ale upíral na mě nechápavý a vystrašený pohled. Nevysvětlila jsem mu to, zatím jsem nevěděla jak, sama jsem tomu nerozuměla. Tak jsem ho chtěla! Tak strašně moc! Jenže když se mě dotknul mezi nohama, zavalila mě panika. Vzpomněla jsem si na Petra, na jeho odporný penis, jeho odporné tělo a obličej, na jeho hlas a dech. Když mi dal Marty ruku mezi nohy, najednou nade mnou nebyl on, byl tam Petr a já ve vteřině prožila celý ten hnusný zážitek znova.

》Předchozí díl《

"Co mám dělat?" zeptal se nakonec jemně.

Podívala jsem se mu do očí. Najednou se mi pohled rozmazal a z očí se mi vyřinuly slzy.

"Lee...nechtěl jsem ti ublížit! Myslel jsem, že to oba chceme..."

"Chceme. Nevím, co se stalo. Najednou jsi tu nebyl ty, ale Petr. Promiň, strašně promiň! Já..." stáhnul se mi žaludek a začalo se mi chtít zvracet. Vylítla jsem zpod peřiny a utíkala na záchod.

Zabalil mě do deky. Přinesl mi ji až na toaletu. Už jsem nezvracela, jen se mi nechtělo se hýbat. Chtěla jsem se ztratit, vypařit. 

"Jestli chceš jít, tak klidně běž, neztrácej se mnou čas..." zašeptala jsem.

Posadil se vedle mě na zem. "Nechceš mě tu?" Položil mi ruku na záda a lehce mě hladil.

"Nic se mnou nebude. Nechci tě zdržovat..."

Usmál se. "Můžu tě obejmout?" chvíli jsem váhala, chtěla jsem se stáhnout do sebe tak moc, až imploduju a nic ze mě nezbyde, bála jsem se, že když mě vezme do náruče, nepodaří se mi to. Nakonec jsem ale přikývla. Stejně to je hloupá teorie, určitě ještě nikdy nikdo neimplodoval. "Ty jsi mě neposlouchala, co jsem ti říkal u řeky? Nepochopila jsi z toho, že bych s tebou chtěl být víc, než jenom jako kolega nebo na sex? Už jsem tohle tělo zažil v mnohem horších stavech, než je tenhle. A nevzdal jsem to, teď, když v tom těle je taková krásná duše, už tuplem to nevzdám." Držel mě v náručí a já se při jeho hlase přestávala klepat. Styděla jsem se za sebe, ale vibrace jeho hrdla mě uklidňovaly. "Mám k tobě nějaké city. Jestli je máš i ty ke mně, tak jsem šťastný, ale jestli ne, můžeš mi to taky říct, beze strachu, že tě opustím. Budu tu pro tebe, když budeš chtít, prostě se jen pokusím se s tím nějak popasovat. Neodpustil bych si, kdybych tě v tomhle stavu nechal samotnou."

Oblekli jsme se, já se nasoukala do svého spacího overalu, Marty si navlékl trenýrky, lehli jsme si spolu do postele, zezadu mě objal a jen jsme vedle sebe leželi, dokud jsme neusnuli.

..

Dalších několik týdnů jsme spolu randili. Občas jsme byli u něj, občas u mě, koukali na filmy, vařili, jezdili na výlety do přírody, občas jsme si vyrazili do vedlejšího města do kina nebo restaurace. I po týdnech mě dokázal dostat do kolen jen polibky. Mazlili jsme se spolu, užívali si jeden druhého, ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli jsem připravená jít dál. Věděla jsem, že ho to trápí, ale já se bála. Začala jsem brát prášky, měla jsem v plánu se s ním začít milovat, jen to nešlo hned. V práci jsme se míjeli, já začínala ve dvě, on končil ve čtyři, tak to bylo od začátku, ale nyní ty dvě hodiny zpravidla zůstával v kanceláři a za mnou moc nechodil.

..

Začalo to nenápadně. Lidé v práci po mém příchodu častěji upadali do trapného ticha, když za mnou Marty přišel v práci, aby mi něco řekl, přítomní kolegové se vzdalovali a nechávali nás o samotě, případně na nás z dálky rádoby nenápadně pokukovali, postupem času se ke mně začaly dostávat drby. Nejprve jen z toho, co jsem zaslechla, když jsem někam přišla a zůstala jsem nezaregistrovaná, později se mě na to pár odvážnějších nenápadně začalo ptát. "Tak co, stále singl?" "Co říkáš na Martyho?" "Jsem slyšel, že vás někdo zahlédl, jak jste spolu na večeři." "Viděla jsem nedávno Martyho na sídlišti, tam někde, jak jsi říkala, že bydlíš ty..."

Martymu jsem o tom neříkala. Nechtěla jsem ho stresovat a vlastně jsem si z toho nedělala nijak těžkou hlavu. Nebyla jsem v kolektivu nejoblíbenější, mohli se jen rozhodnout z jednoho dvou ne zcela dobře utajených okamžiků, že si mě vypíchnou, užijou, malá šikana na pracovišti, možná se jim povede mě vyštípat, vždyť já s nima nedržím basu, bavím se víc s jinými odděleními, než s naším, včetně managementu, kdo ví, jestli na tom nejsem líp, než oni, přeci, jestli nedonáším...

I přes to, že o tom (ode mě) nevěděl, začal se se mnou vídat čím dál míň. Nejdřív jsem si toho ani nevšimla. Občas mu do toho něco vlezlo, párkrát zapomněl, stane se. Ale zdálo se mi to stále častější, nápadnější, zvláštnější.

Byla jsem v práci, vešla jsem do kuchyně, kde se nejdříve kluci zarazili v řeči, jak už to tak poslední dobou místo perverzních řečiček bývá, načež se nejmladší z našich kuchařů zaculil a otázal se: "Prej máš novýho nabíječe?" Když jsem pouze nadzvedla jedno obočí v odpověď, pokračoval: "V pohodě, 'co je v domě neni pro mě' v tomhle baráku nikdy nefungovalo." Protočila jsem panenky a s automatickou poznámkou, že za tyhle řeči si s ním tentokrát do chlaďáku na rychlovku nezaskočím, jsem zas odešla. Ve chvíli, kdy jsem se zastavila za kasou, jsem venku oknem zahlédla Martyho s nějakou hnědovláskou. Pozorovala jsem, co mezi nimi probíhá a jen jsem si mohla tipovat, o čem se baví. Neměla jsem z toho nijak špatné pocity, až do momentu, kdy se k sobě naklonili, políbili se (a ne jen tak rychle na tvář, pořádně, dlouho, i s jazykem, řekla bych) a ona se otočila a šla. Marty se za ní chvíli díval, pak se otočil a při letmém pohledu oknem dovnitř si mě všiml. Zarazil se, ale pak šel zpátky směrem k personálnímu vchodu. Stála jsem tam jak opařená několik vteřin. Když mi došlo, že to není zrovna asi normální, podívala jsem se po lobby hotelu. V rohu stály dvě servírky z naší restaurace, koukaly na mě a ne zrovna dvakrát nenápadně se culily. "Co je?" křikla jsem po nich a víc si jich nevšímala. Nechápala jsem, čeho jsem byla právě svědkem. A chtěla jsem odpovědi! Sebrala jsem telefon a vyťukala zprávu: Musíme si promluvit! Obratem mi přišla odpověď: Večer u tebe. Zaskřípala jsem zubama, ale nechala to tak.

Zbytek směny jsem měla lehce v mlze. Zákazníci viděli, že nejsem v náladě a nechtěli si ani moc povídat, nechávali mě v klidu, ti, kteří se mě snažili rozveselit, rychle pochopili. V hlavě mi to šrotovalo. Má jinou? Nespletla jsem se? Může to být jinak, než to vpadá. Nudím ho. Pořád se o mě jen musí starat. Není ten, za koho se vydává. Je to tak sto let, co jsme spolu spali. Prostě už to se mnou takhle nedává. Hlava nepřestávala pracovat.

Čekal na mě na schodech před bytem. Chtěl mě políbit, ale já neměla chuť.

"Není to tak, jak to vypadalo."

"Jak to vypadalo?"

Ticho.

"Máš s ní něco? Kdo to byl?"

"Kamarádka."

"To se běžně takhle vykusuješ s kamarádkama? "

"Fajn."

"Co?"

"Řeknu ti pravdu."

Mlčela jsem.

"Spal jsem s ní. Během toho, co jsem se staral o 'starou Lee'. I když jsem se staral o tebe." Odmlčel se a kouknul se mi do očí. "Nedávno jsme se potkali venku. Nebudu ti lhát, skončili jsme spolu v posteli. A pak ještě dvakrát. Nikdy jsem nežil moc v celibátu. Mám tě rád, ale nějak mi to trošku lezlo na mozek, že spolu randíme, ale spali jsme spolu naposled dlouho před tím, než jsme spolu randit začali. To, že jsem s ní byl, nic neznamenalo, žádný city, jen sex. Vždycky jsme to tak spolu měli."

Mlčela jsem.

"Posral jsem to, měl bych jít."

"Ty hajzle!" odsekla jsem na něj. V hlavě jsem měla prázdno. Jak mi to mohl takhle říct? Nemohl mě nějak varovat, že je takový? Nebo teď lhát? Nebo... Chtěla jsem popadnout nejbližší nůž a bodnout ho za klíční kost. Jak mi to mohl takhle říct?! to byla ta nejopakovanější otázka. Seděl přede mnou a čekal, co udělám. "Vstaň!" Vstal. "Jdi do ložnice, svleč se a sedni si na postel!" Na jeho obličeji bylo vidět, že nechápe, ale zvednul se a šel. Možná měl černé svědomí a chtěl mě nechat ho potrestat. Tohle nečekal. Vlastně ani já. Ale ještě jsem nevěděla, co mu tam udělám. Mohla jsem mu ho vykouřit, nebo cestou vzít nůž a vážně ho pobodat. Možná oboje. Netušila jsem, co dělám, šlo to samo a já nevěděla, co se stane dál. Šla jsem za ním. Seděl na posteli, oblečený. "Řekla jsem svléct! Úplně." Udělal to. Stála jsem několik desítek centimetrů před ním, znechuceně jsem si ho prohlížela. V očích mi musel vidět, jak se mi hnusí. Ne jeho tělo, ale on. Začala jsem se před ním svlékat. Díval se mi do očí. Ani se neodvážil sjet pohledem níž. Posadila jsem se nahá vedle něho. Díval se před sebe. "Teď si klekni přede mě a vyliž mě." Poslouchala jsem svůj hlas, dívala jsem se na to, co se děje, měla jsem pocit, že to nejsem já. Ale věděla jsem, že nikdo jiný už v tomhle těle není, že to jsem já. Ovládaná neskutečným vztekem a zradou. Skoro jako po tom, co mi udělal Petr. Jenže teď jsem necítila strach. Od Petra jsem nevěděla, co mám čekat, kdy mi ublíží. Marty by mi neublížil, začínala jsem ho milovat, věřila jsem mu! Zkazil to, podryl mou důvěru, možná to nebylo tak nepochopitelné. Ale líp by udělal, kdyby se se mnou rozešel. Teď uvidí, co mohl mít, zaplatí za to!

Kleknul si přede mě na zem, pohladil mě oběma rukama po stehnech a zadíval se mi do očí. "Nechci ti ublížit, Lee." Zasmála jsem se, to už udělal! Pokrčila jsem nohy v kolenou a položila chodidla na kraj postele, aby mu nic nebránilo se mi pořádně věnovat. Ucítila jsem jeho jazyk mezi nohama. Párkrát mě olíznul něžně jazykem, rukama mě držel za boky, potom mě začal tam dole líbat. Zajížděl do mě jazykem, věděl, co dělá, stejně jako když se se mnou líbal na ústech. Klepala jsem se pod jeho doteky, byla jsem citlivá jako bomba. Poznal to, zajel do mě prsty a nepřestával dráždit jazykem. Neudržela jsem se v sedě. Položila jsem se na záda. Třásla jsem se s každým přírazem prstů, s každým dotekem jazyka, ještě chvíli... Prohnula jsem se mu pod rukou, kterou měl položenou na mém břiše, v zádech, do druhé ruky mu vystříkla trošku svého orgasmu a chviličku jsem si nebyla jistá, jestli jsem pevně na zemi. Položil mi tvář na podbřišek a čekal, až odezní mé slastné křeče.

"Postav se," dostala jsem ze sebe. Stoupnul si. Sledovala jsem jeho vzrušení, které se po mně natahovalo. Usmívala jsem se na něj. Možná by si zasloužil ještě něco. Otočila jsem se na všechny čtyři a vystrčila na něj zadeček. "Chtěl by sis taky užít?"

》Další díl《