Vánoční duch

Vánoce. Pobaveně jsem se sama pro sebe zasmála do zrcadla, když jsem kontrolovala svoje vzezření. Červený svetřík s bílým fejkovým límečkem mi ladil se zrzavými vlasy sepnutými sponou s nalepenou bílou mašlí. Na co si to hraju, nadzvedla jsem koutek úst a pohledem sjela na upnuté černé legíny s koženými detaily a kozačky na vysoké platformě s výrazným zipem po stranách. Jo, to už by sedělo víc. Zabalila jsem se do kabátu a okolo krku si omotala šálu, kterou jsem si vytáhla co nejvýš k uším. Kvůli mašli si nechci na hlavu narazit čepici, budu muset cestu přes město přeběhnout co nejrychleji. Ještě jsem se naposledy pokusila najít na dně skleničky svého super silného domácího vaječňáku vánočního ducha. Nebyl tam ani napotřetí, oukej, tak asi nic, a vyrazila jsem.

Cesta uběhla rychle, ale už po deseti minutách, takže asi tak v půlce cesty, mi začal mráz zalézat pod nehty a přede dveřmi mého oblíbeného baru už jsem necítila ušní lalůčky. Vlezla jsem do tepla vyhřátého baru, kde to už poměrně žilo. Na baru byly rozložené talíře s cukrovím a perníčky, v lednici za barem jsem zahlédla mísu plnou bramborového salátu. Když jsem trochu rozmrzla, hodila jsem mezi talíře cukroví balíček polomáčenek, které jsem vytáhla napůl rozlámané z tašky. "Máš tu ještě jeden talíř?" Zazubila jsem se cynicky na barmanku Vali.

"Napekla jsi, jo?" Zasmála se, ale sušenky nechala v nepoškozeném obalu ležet.

Mrkla jsem na ni a objednala si svařák. Scházeli jsme se tu takhle každý rok. Respektive, vždycky tady bylo otevřeno a ten, kdo neměl chuť slavit Vánoce, neměl s kým, nebo chtěl aspoň na chvíli vypadnout z toho šíleného shonu doma, prostě dorazil. Loni jsem tu nebyla, měla jsem s kým slavit, ale - jak už to tak u mě bývá - nemělo to dlouhého trvání, jsem zpět. Tady se neslavilo, jakože jasně, něco vánočního tu bylo vždycky - cukroví, co se ho chtěli lidi zbavit, salát, kterej sloužil na zahnání nevolnosti z chlastu, vánočka... Smažený kapr ani rybí polívka tu neměly moc úspěch, takže o to už se nikdo nesnažil.

Cucala jsem druhý hrneček svařáku, plkala o blbostech, vedle u stolu se hrály karty, já na tom svém měla hozené nohy, seděla jsem u něj sama, stejně byly původně myšlené pro dva lidi. To, že se u nich občas sedí i po pěti, to je věc jiná. Chodili kolem mě lidi, co přicházeli, odcházeli, co si jen museli odskočit na záchod. Jeden z těch lidí mě zaujal. Hubeňour, černý rozcuch na hlavě i na bradě, šibalsky na mě mrknul hnědýma očima, když kolem mě procházel. Ale zalezl si do zadní místnosti a už jsem ho neviděla. Ani jsem na něj nemyslela. 

"Dáme šipky?" Bouchnul do stolu Krkavec, když zřejmě prohrál pár desítek jednokorun v pokeru, a otočil se na mě. Věděl, že nikdy neodmítnu. Šipky jsou moje slabost. 

"Dáme!" Usmála jsem se a shodila nohy na zem.

"Platim panáky, ty hru," Zazubil se. Taková naše osobní tradice. Na začátek dáme malého panáka, a pak vždycky, když jeden z nás vyhraje. 

Po třech hrách, kdy jsme rozprášili ostatní spoluhráče a já rozprášila Krkavce, začal se naoko vztekat. 

"Neporazitelná, jo?" ozval se cizí hlas od baru. Chvíli jsem musela pátrat mezi všemi těmi lidmi, co tam postávali, ale nakonec jsem pohledem zaparkovala na tom rozcuchaném fousáčovi, který kolem mě před tak hodinou prošel. Úplně jsem na jeho existenci zapomněla. Proč si ho taky pamatovat, že... Po tom, co mu to Krkavec potvrdil, s lehce egoistickým nadzvednutím obočí pokračoval: "Dáme duel?"

Trochu překvapeně, pochybovačně a s několika tichými otázkami - Co to je za týpka? Mám do toho jít? O co mu jde? - jsem se otočila na Krkavce. Jen pokrčil rameny. "Co z toho budu mít?"

"Když vyhraju, zvu tě na drink, na dvě výhry." prohlásil. 

Ušklíbla jsem se. To zní fér. "A když vyhraju já?" Dal mi jasně najevo, že si mám říct svou výhru sama, takže jsem se zamyslela a pokračovala: "Tak platíš drink mně i mému fanklubu," podívala jsem se za svoje pravé rameno, kde se vytvořila skupinka asi sedmi lidí. "Bez nějakejch rozhovorů," dodala jsem, aby bylo jasno, že v tomhle případě si nepůjdeme pokecat mezi čtyřma očima. Přikývnul, hodil drobné do automatu a nastavil hru.

První hru vyhrál s přehledem a na plné čáře on. Druhá byla celé kolo vyrovnaná, na posledních pár hodů jsem ho ale s předstihem porazila. Třetí hra byla ještě vyrovnanější, moje a jeho body se okolo sebe motaly s rozdílem jedné, dvou, maximálně tří jednotek. "Chceš ho trochu rozhodit?" Ochomýtla se kolem mě Vali. Týpek chtěl zrovna hodit, když si mě k sobě Vali přitáhla a políbila mě. Znaly jsme se dobře, propařily jsme spolu hodně nocí, nic, co bychom už párkrát dřív neudělaly. Když jsme se od sebe odtáhly, podívala jsem se jeho směrem. Zasmál se. "Dobrý," prohodil, zamířil a hodil triple. Přesně na počet, který potřeboval. Předběhnul mě o 60 bodů.

Poraženě jsem si objednala na jeho účet svařák a s Krkavcovým poplácáním po zádech jsem se odebrala do zadní místnosti, kde jsme se usadili ke stolu dál od ostatních. Povídali jsme si spolu přes hodinu. Byl fajn, bylo to, jako bychom se znali celý život, ale zároveň jako kdybychom se poznávali a oťukávali a testovali. Občas si ze mě udělal srandu, obvykle jsem mu ji oplatila, sem tam na mě udělal svýma tmavě hnědýma očima pohled, kterým mě jako neviditelnou rukou srazil pod sebe, povýšil se nade mnou, udělal ze mně slabou ženu, nad kterou má moc, ale udělal to tak, že mi to vůbec nevadilo. Když přinesl druhý svařák, usadil se vedle mě. Docela těsně ke mně. Chvíli čekal, jak zareaguju, když jsem ale nic neudělala, položil mi ruku na stehno. Bez odezvy. Povídali jsme si, jako kdyby se dole pod stolem nic nedělo. Lehce mě na stehně hladil, párkrát ho stisknul. Napila jsem se vína a pokračovala v hovoru. Vyjel mi po stehně výš, zastavil, až když byl palcem své ruky jen asi dva centimetry od mého rozkroku. Opět jsem se bez jakékoliv reakce pouze napila a až potom jsem se na něj podívala. Naše obličeje byly od sebe jen pár centimetrů, cítila jsem jeho dech na ještě vlhkých rtech. Udělal na mě další, ze svých pohledů. Tentokrát mě ale nijak neponižoval, tentokrát mi jím nabízel ochranu a něco...něco, co si fakt užiju. Skousla jsem spodní ret, on se lehce usmál, všechno se to dělo děsně rychle, ale já to vnímala, jako kdyby se kolem nás zpomalil čas. Trošku jsem se k němu naklonila a lehce jsme spojili naše rty. Jen na pár sekund. "Vypadneme odsud?" zeptal se tiše. Nepatrně jsem přikývla.

Oblekla jsem si bundu, omotala krk šálou, Krkavec už byl pryč, stejně jako polovina mojí staré známé chlastací skupinky. Vali se pohledem ujistila, jestli je a bude vše ok, po potvrzení se na mě jen lehce usmála. Nedošli jsme moc daleko. Hned, jak jsme vyšli schody z baru a zavřeli za sebou dveře, mě opřel o chladnou omítku budovy a hladově políbil. Musela jsem mu utéct, abychom po sobě neskočili ve středu města. Několikrát mě cestou chytil za ruku a přitáhl k sobě, aby se naše rty spojily znova a neposedné jazyky si spolu pohrály. Sotva jsme ale došli do tmavého parku, kde nesvítila žádná kýčovitá vánoční světýlka a tři lampy byly mimo provoz, opřel mě o jeden ze stromů stojících v temnotě. Nebránila jsem se. Položil mi lehce ruku pod šálu na krk, netiskl, jen ji tam nechal položenou, opíral se o mě, druhou rukou mi zajel pod bundu, pod vánoční svetřík a tílko pod ním. I přes tu zimu všude kolem měl teplé dlaně. Rukama jsem ho k sobě přitahovala, věděla jsem, co se stane, líbilo se mi, že ho vlastně pořádně neznám, že nás může kdokoliv načapat, cítila jsem se svobodně. Možná v těch posledních dvou svařácích se topil ten vánoční duch, nebo nevím, čím to bylo. Slyšela jsem, jak cinkl jeho pásek, jak si ho rozepínal. Maličko si stáhl kalhoty, jen pár centimetrů, zubama otevřel obal kondomu a nasadil si ho. Moje legíny i s kalhotkama mi stáhnul pod zadek. Moc jsem přes šálu neviděla, co se tam dole děje, nebylo ale těžké to odhadnout. Zajel mi rukou mezi nohy, chtěla jsem ho, věděl to, jen si to chtěl ověřit. Maličko mě podráždil prsty, nadzvedl mi pravou nohu, aby se do mě mohl lépe dostat. Ucítila jsem ho. Více a silněji, než jsem čekala, měl ho velkého. Tiše jsem vydechla, když ve mně byl celý. On se usmál a opřel se svým čelem o moje. Pomalu přirážel, Věděla jsem, že se udělám. A že to nebude dlouho trvat. Snažila jsem se být tiše, ale stejně to poznal, přerývaně jsem dýchala, občas tiše zasténala. Najednou se mi rozklepaly nohy, nešlo s tím nic dělat, o chviličku později mi v podbřišku vybuchl orgasmus. Ještě párkrát přirazil a pak přestal. V mém těle dozníval orgasmus. Ještě chviličku mě držel, nechával ho ve mně. Když jsem se vzpamatovala došlo mi, že je zima. Nahý zadek opřený o strom v parku 24., tedy teď už asi 25. prosince mi mrznul. 

Všiml si toho, vytáhl ho ze mě, stáhnul kondom. Došlo mi, že se udělal ve stejnou chvíli, jako já. Zaskočilo mě to. Poprvé spolu, poměrně opilí, v celkem nepohodlné poloze, v minus x stupních, oba jsme byli a navíc stejně. Zahnala jsem zvláštní myšlenku, oblekla se a podívala se na něj, co bude teď. Lehce mě políbil. "Fajn šipky," usmál se. 

Zasmála jsem se drobnému vtípku a do telefonu naťukala jeho telefonní číslo, které mi nabídl. Nebyla jsem si jistá, jestli ho někdy použiju, ale nad tím budu přemýšlet až zítra. Rozešli jsme se od stromu každý na jinou stranu s pocitem, že tyhle Vánoce sice byly na houby, ale že jsme z nich dokázali vytřískat poměrně pěkné zážitky.