Jak na Nový rok...

 Už když jsem přicházela z práce domů, měla jsem takové zvláštní tušení. Před vchodovými dveřmi vedlejšího bytu se v lehkém průvanu pohybovaly stříbrné a zlaté konfety přilepené na punk izolepou k futrům, na dveřích přání Šťastného Nového roku a přede dveřmi prázdné krabice od alkoholu. Dneska mě pravděpodobně prospaná Silvestrovská půlnoc nečeká.

 Zabouchla jsem za sebou dveře svého bytu a otočila klíčem v zámku. 

 V osm večer už jsem začínala nervózně poklepávat prsty o gauč, na kterém jsem se při pasivním sledování televize pokoušela usnout a dospat brzké ranní vstávání. O půl hodiny později jsem to už nevydržela a šla na sousedy zaklepat. Nemusí utnout oslavy, ale aby mi o sebe díky silným basům cinkaly skleničky v kredenci, to už mi přijde moc.

 "A co kdybyste se k nám radši přidala, sousedko?" Usmál se na mě vesele a trošku opile soused a natáhnul se pro jeden z kelímků položených za dveřmi.

 "Radši bych vyspala, mám za sebou celkem náročný den," odmítala jsem, ale to už mi kelímek nacpal do ruky a šťouchal mě do bytu. 

 "I na to se tu něco najde," zasmál se a zavřel za mnou.

 S povzdechem jsem se napila, počkám pár minut a pak se zdejchnu, možná se mi mezi tím povede snížit ty basy. Procházela jsem se bytem, bylo tu hodně lidí, tak polovina si ani neměla kam sednout, ale nikomu to nevadilo, tancovalo se, postávalo, povídalo. V celém bytě to smrdělo trávou. 

 "Nějaká skleslá," prohodil někdo za mnou. Otočila jsem se, abych téměř narazila do vysokého týpka, dlouhé tmavé blond vlasy stažené vzadu do culíku, vousy, jako kdyby před chvílí vylezl od barbera, zuby vyceněné do úsměvu, v uchu kroužek a v ruce pivo. 

 "Nenech si zkazit večer, stejně za chvíli odcházím," ušklíbla jsem se, nechtěla jsem se dostat do pasti silvestrovské noci, i když s tím jeho pohledem to nebylo jednoduché... Dokázala bych si představit, jak...ale nic!

 "Vypadáš utahaně, to napravíme, pojď," úspěšně vyignoroval moji sarkastickou odpověď, položil mi ruku kolem pasu a odváděl mě do jiné místnosti. K mému překvapení, ložnici, jak jsem zjistila, když otevřel dveře. Viděl, jak jsem se zarazila, ale jen se zasmál a ujistil mě, že mě teď ještě nemá v plánu dostat do postele. Tak určitě...

 Posadil se na kraj postele, otevřel šuplík nočního stolku a vytáhl maličký pytlíček s bílým práškem. Sáhnul si do zadní kapsy pro peněženku a telefon a kreditkou udělal na displeji telefonu dvě menší lajny. Teprve při rolování pětikila se na mě podíval a došlo mu, že si nejsem jistá, jestli jsem z této nabídky vyloženě nadšená.

 "Poprvé?" zeptal se jen.

 "Nejsem si jistá, jestli nějaké poprvé bude," odvětila jsem nejistě, ale někde hluboko nad horním patrem úst jsem cítila, že to chci zkusit.

 Zasmál se. "Nenech se ukecávat, vidím, že si chceš dát. A vyzkoušet se má všechno! Nemáš se čeho bát."

 Dal si první lajnu a podal mi roličku bankovky. Tiše mě ve zkratce instruoval, ať nejdřív vydechnu, hlavně ať do toho nefouknu, prudce a pořádně to vdechnu... Chviličku jsem měla pocit, že se udusím, vlétlo mi to až na kořen jazyka, cítila jsem to v krku. Poprvé je všechno takové krkolomné, že... Napila jsem se, abych spláchla to, co jsem cítila v krku, ale moc to nepomohlo. Spustila se mi z nosní dírky rýma, nebo se mi to spíš zdálo, pořád jsem musela popotahovat, co pár sekund. Týpek se mě zeptal, jaký to je, ale zatím jsem se to sama snažila zjistit. Přestala jsem cítit kousek kořene jazyka a kousíček vnitřku krku. Nikdy mě nenapadlo, že to jde. Jinak jsem nepozorovala rozdíl. Chvíli jsme vedle sebe seděli, on mě sledoval, jestli jsem v cajku. 

 "Chceš jít tancovat?" usmál se na mě.

 "Ne, chci jít spíš domů, jsem unavená," ušklíbla jsem se, ale on mě upozornil na moje nohy. Podupávala jsem s nima. Tak možná to působí, zamyslela jsem se. To už se ale zvedl a podával mi ruku. Automaticky jsem ji přijala a nechala se odvést do obýváku, kde podlaha vibrovala těmi stále ještě nezeslabenými basy, ale nevadilo mi to. Začala jsem s blonďákem tancovat do rytmu Pitbullova Rain over me a hrozně se bavila. O pár písniček později, když mi Shakira zpívala, že jsem Loca loca loca a že blonďákovi se to líbí, jsme se najednou políbili. Přitáhl si mě k sobě, nebyl mezi námi ani milimetr prostoru. Držela jsem se ho kolem krku a trošku si ho tím stahovala dolů, maličko jsem se o něj vytahovala nahoru k němu. On mě oběma rukama držel za boky, těma svýma velikýma dlaněma mě objal kolem pasu téměř úplně dokola. 

 "Pojď někam do soukromí," zašeptal mi do ucha, když mě líbal na krku. 

 "Tak ke mně," odpověděla jsem a nasměrovala ho k východu. Hned co jsme zavřeli dveře mého bytu, zvednul mě do výšky, omotala jsem kolem něj nohy. Opřel mě o vchodové dveře, aby měl volné ruce a mohl mi stáhnout přes hlavu triko. Strašně jsem ho chtěla, každičkou buňkou svého těla, hlavně teda mezi nohama jsem cítila, jak úplně hořím, jak tam mám vlhko, a to, že jsem tam cítila i to, jak moc mě chce on, můj chtíč moc nesnižovalo. Sakra, neměla jsem si dávat ten kokain, před tímhle vedlejším účinkem mě nikdo nevaroval! 

 Postavil mě na zem, aby si mohl rozepnout kalhoty, ty svoje jsem si stáhla sama, a zase si mě zvednul do vzduchu, opřel zády o dveře, políbil na krku, ucítila jsem na kůži jeho zuby, lehce mě kousnul, na oplátku jsem mu zaryla nehty do kůže na rameni, až zasyčel bolestí. "Chceš mě?" zeptal se mě tiše. Políbila jsem ho, jeho spodní ret vzala do zubů a mlčky přikývla.

 "Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!" ozvalo se z vedlejšího bytu. Hlasitě jsem vydechla, když ho po jedničce do mě celého rychle zasunul...