Vodka ve vodě

"Postav se," dostala jsem ze sebe. Stoupnul si. Sledovala jsem jeho vzrušení, které se po mně natahovalo. Usmívala jsem se na něj. Možná by si zasloužil ještě něco. Otočila jsem se na všechny čtyři a vystrčila na něj zadeček. "Chtěl by sis taky užít?"

》Předchozí díl《

Mlčel.

"Neslyším..." zamračila jsem se otočená k němu zády.

"Lee... Jo, ale... Nerozumím tomu, upřímně mě trochu děsíš."

Zasmála jsem se. "Tak nad tím nepřemýšlej. Když mě chceš, tak si mě vezmi, už o moc dýl čekat nebudu."

Ucítila jsem jeho teplou dlaň na svém zadečku. Trošku mě píchlo u srdíčka, zachtělo se mi se k němu přitulit, políbit se s ním. Jenže to by bylo z lásky. Teď jediné, co jsem k němu cítila, byl vztek a zrada. Chtěla jsem, aby si mě naposledy užil, aby mě ochutnal po tom, co se do mě zamiloval a zradil mojí důvěru, aby na mě pak každý den (pravděpodobně už ne moc dlouho, jen dokud mi nepoloží na stůl výpověď) koukal v práci a já mu mohla vmetat svým pohledem to, jaký je idiot! Přejel dlaní přes má záda až na krk, pod vlasy. Prohnula se pode mnou matrace, jak si kleknul za mě, druhou rukou mě hladil po zadečku, zajel mi s ní mezi nohy, aby zjistil, jestli jsem na něj připravená. Kvůli myšlenkám, které mi trochu ujely, jsem mu maličko uschnula, ale stačilo pár správně mířených doteků a pomalu ho do mě zasunul. Přitlačil ho do mě až po kořen, pod tím tlakem jsem se prohnula v zádech a klesla až na lokty. Pravou rukou mě chytil za prso a pevně ho stisknul, trochu si ho pomačkal, potom ho pustil a opřel se mi o záda. Začal ho pomalu vytahovat a zase přirážet. Zrychloval tempo, soustředil se jen na to. Dovnitř a ven, můj zadek a boky používal jako držadla, opěrné body, občas mě přes zadek lehce plesknul rukou. Dovnitř a ven, cítila jsem, jak mu v něm tepe krev, i mnou začínaly proudit lehké a příjemné křečové vlny, hlasitě jsem vzdychala, třásla se mi stehna a celé nohy, ale nemohla jsem povolit, změnit polohu, držel mě za levý bok, pravou rukou se mi opíral o zadek, přestávala jsem vnímat okolí, v hlavě mi tepalo vzrušení, které jsem pociťovala mezi nohami. Ještě malinko zrychlil tempo, zaryl do mých zad nehty a já cítila, že už je blízko.

"Přestaň," řekla jsem, ale ne asi dostatečně důrazně, přirážel dál, chtěl se udělat. "Dost!" zvýšila jsem hlas. Ještě dva přírazy.  Poslední dva, než mě poslechl a přestal. To byla poslední kapka pro mě, vybouchla jsem v neskutečném orgasmu, už jsem neudržela zadeček nahoře, sesula jsem se na břicho na postel, on mě následoval. Lehnul si vedle mě a spolu se mnou rozdýchával to, co se právě stalo. Chvilička beztížného stavu, hledání gravitace Země po vystoupání atmosférou, nebem až někam do vesmíru.

Pomalu jsem se začínala vracet do reality. Ležel vedle mě, cítila jsem jeho pohled na zátylku. "Zapomněla jsem na něco? Vynechala jsem někoho?" zeptala jsem se s hranou lítostí a notnou dávkou ironie. Otočila jsem se na bok, abych na něj dosáhla. Vzala jsem ho do ruky. "Ty ses snad chtěl taky udělat?" Začala jsem po něm předjíždět dlaní. Tiskla jsem ho, hrála si s ním. Byl jak časovaná bomba. Jednou nahoru a dolů, podruhé nahoru a dolů, potřetí nahoru a bum! Vytryskly z něj kapky uspokojení a já je bez jakéhokoliv pohybu nechala stříkat a dopadat na jeho nahé břicho. Nechala jsem ho tak dlouho čekat a nakonec jsem mu ten orgasmus ještě zkazila. Ať si pro něj dojde k tý svý brunetě třeba!

Přetáhla jsem přes sebe peřinu. Tak co teď, Lee? Moc jsi to nepromyslela, co? Proběhlo mi v hlavě.

"Měl bys jít," pronesla jsem trochu tišeji než nahlas, trochu hlasitěji, než šeptem.

Dotknul se špičkami prstů mých zad. "Lee, nevím co..." odtáhla jsem se od něj a tím ho zaskočila a přerušila mu myšlenku. "Bylo to..."

"Jdi!" skočila jsem mu do řeči a zabalila se do peřiny až po bradu.

Pomalu se posbíral, na kraji postele se navlekl do obleční, které se mu povalovalo u nohou. Mezi dveřmi se naposledy otočil, aby se na mě podíval. Zavřela jsem víčka. Nechtěla jsem, aby mě viděl brečet, aby viděl moje skelné oči. Kroky do kuchyně, obouvání bot a šustění bundy, zabouchnutí dveří. Konečně jsem mohla hlasitě vydechnout a tím spustit pláč. Cítila jsem takovou zradu! Ne, protože mě podvedl, spíš proto, že si o tom se mnou nedokázal promluvit dřív, než to udělal. A vlastně i proto, že mi to takhle s jistým hlasem dokázal říct, že mi radši nezalhal, nesnažil se se vykroutit, jako kdyby mu na mně nezáleželo, nevadilo mu, že mě ztratí. Brečela jsem, protože to byl ten nejlepší sex, první sex od Petra, sex s Martym. Sex, ne milování. Chtěla jsem se s ním milovat! Pociťovala jsem zadostiučinění, protože jsem věděla, že pro něj to byl taky neuvěřitelný zážitek. Ale mohlo to být o tolik lepší, kdyby to nepodělal!

Ležela jsem bezmocně pod peřinou. Právě jsem přišla o jediného člověka, kterého jsem tady měla. Přijdu o práci, kde sice nejsem moc členem týmu, ale jinou nemám. Budu muset začít od nuly. Ještě nulovější, než byla ta poslední.

Ubrečela jsem se ke spánku.

..

..

Byl víkend. Trávila jsem ho v práci. Ne, že by mi dřív vadilo pracovat o víkendu, ale ani jsem to nijak nemilovala, prostě obyčejný den v práci. Dnes to bylo poprvé, co jsem za práci o víkendu byla vděčná. V sobotu a v neděli totiž v baráku není nikdo z managementu, tedy ani Marty. Naopak je tu více brigádníků. Jeden z nich byl se mnou na baru. Právě se vrátil z kuchyně, přišel rovnou ke mně se slovy: "Tak jsem slyšel, že tě klátí Marty, jo?"

Zůstala jsem stát jak opařená. Takhle na féra se tu do mě ještě nikdo nepustil. Rozhlédla jsem se kolem. Život jako by se tu zastavil. Asi pět zaměstnanců, z toho dva z mého oddělení, na nás upřelo pohled. Chvíli jsem mlčela, ze začátku, protože mi došla slova, potom naopak proto, že se mi v hlavě rojilo milion odpovědí na tuhle drzou otázku.

"Chm," vydala jsem ze sebe nejdříve, "tak zaprvé, teď sis u mě zařídil vážně pekelnou brigádu. A zadruhé, vím, že tu tyhle drby kolují, takže - všichni poslouchejte," dodala jsem jízlivě a rozhlédla se po kolezích. "Ano, párkrát jsme spolu spali, párkrát jsme si spolu někam vyrazili, ale, k vaší radosti a uspokojení, s tím je konec. Takže se nemusíte bát, že bych tu měla nějakou protekci, že bych na vás donášela, nebo čeho že se to vlastně bojíte. Protože to nebylo příjemné ukončení toho, co se před tím mezi námi stalo." Odmlčela jsem se. Nikdo na to nic neřekl. "A tím bych tuto kapitolu už ráda uzavřela a dále to tu neřešila. S případnými dotazy se obracejte rovnou na Martyho, díky." Zakončila jsem svou řeč a otevřela právě domytou myčku. "Vyleštíš to a půjdeš obejít stoly. Pak ti řeknu, co budeš dělat dál," zaúkolovala jsem drzého brigádníka a v tu chvíli se ostatní dali zase do pohybu, nicméně tiché švitoření jejich hlasů mi dávalo jasně najevo, že ještě nejsem mimo hlavní téma hovorů.

Zbytek víkendu jsem si tedy nakonec užila mnohem méně, než to zpočátku vypadalo. Pondělí a úterý jsem měla volné. Oba dva dny mi Marty volal. Jeden telefonát za den. Pouze jsem ztišila zvonění, ale nezvedla jsem mu to.

Ve středu jsme se ovšem už potkat museli. Sotva jsem vstoupila personálním vchodem, doslova jsem do něj narazila. "Lee, ahoj, pojď prosím na slovíčko."

Bez jediného slova jsem ho následovala do jeho kanceláře a usadila se do křesla naproti němu. Pár vteřin jsme na sebe jen koukali. "Chceš mi dát výpověď, co?"

"Cože? Ne, jak tě to... Ne, nechci ti dát výpověď. Chtěl jsem si promluvit o tom, co se stalo..."

"Tak to asi nemá cenu, ne?"

"Neuzavřeli jsme to."

Zvedla jsem překvapením obočí. "Já myslím, že jsme to uzavřeli poměrně jasně."

Mlčel.

"Jestli je to všechno a nechceš mi dát výpověď, tak mě prostě nech být. Zachoval ses jako idiot, myslela jsem si, že takový nejsi, ale asi jsem se spletla. Od teď budeme řešit pouze věci, co se týkají práce, a nebudeš mi volat." Zvedla jsem se a hrdě odešla. Na oko hrdě, brada se mi klepala, do očí se valily slzy, ale to neviděl. A nesměl vidět. Stejně jako se nemohl dozvědět, že každou noc brečím do polštáře a dny prosedím u seriálů schoulená do klubíčka na gauči. Nenesla jsem to dobře. Neměla jsem nikoho, s kým se o to podělit.

..
..

Dalších pár týdnů byl můj život zvláštní. Když jsem byla v práci, nikdo se se mnou nebavil, sice už lidé neztišili hovor, když jsem někam přišla, ale bylo to spíš, jako kdybych tam vůbec nebyla. Pouze někteří kuchaři se mnou stále udržovali konverzaci. Většinou ti, kteří tu pracovali déle. Ti už tu totiž takových věci viděli hodně. Dřív se tu prý opravdu spouštěl každý s každým, proto jim naše aférka nepřišla tolik překvapivá. Marty se mi vyhýbal, co to jen šlo, pouze občas mi od něj přišla zpráva s instrukcemi týkajícími se práce. Volný čas jsem strávila zavřená doma s lahví vína, vodky se sodovkou nebo rumem s kolou. Už jsem se z Martyho celkem vzpamatovala, ale nahradila jsem ho právě tím alkoholem. Když jsem se večer po práci (někdy jsem začala už v práci či dokonce před ní), nebo, když jsem měla volno, hned po prvním jídle, které jsem ten den snědla, alespoň trochu nepřiopila (většinou více, než trochu), padla má nálada do záporných hodnot a já pouze seděla v rohu gauče a brečela. Jen tak. Jen mi stékaly slzy po tvářích, nic srdcervoucího.

Jednoho volného dne mi po čtvrté skleničce vodka-sody přišla zpráva. Marty: V pátek jdeme na bowling. Celé oddělení a ještě pár dalších lidí. Cenil bych si, kdybys přišla taky. Zvaž to, prosím, a dej mi ideálně ještě dnes vědět. Děkuju.

Doplnila jsem skleničku a zasmála se. Představila jsem si to. Napětí mezi mnou a jím, nikdo na mě nepromluví, no, alespoň alkohol bude určitě nějaký na účet podniku. Chvíli jsem se bavila tou scenérií, která se mi zjevila před očima. Dopila jsem. Ok. Přijdu.

》Další díl《