Život bez kouzel

Zavřela oči a představila si, jak by to bylo pěkné zase zažít něco tak hezkého a tak kouzelného, jako zažívala se svou přítelkyní před tím, než si její přítelkyně našla chlapa. Obě to o sobě vzájemně věděly, že srdce ani jedné z nich netíhne pouze k ženskému pohlaví. Jen doufaly, že jim to spolu vydrží... Protože chlapi jsou přeci jen větší paka, než ženy, že...

Jenže nyní zůstala sama a po hodné době truchlení chtěla zase cítit lidský dotek.

Nebylo by pro ní nikterak těžké najít si někoho, kdo by s ní vzájemné doteky sdílel, ovšem ona chtěla něco víc než jen to.

Netrvalo to dlouho od onoho zavření očí a přání nového vztahu a potkala přitažlivého chlapa. Sedl si na prázdné sedadlo v kině vedle ní a nedalo se přehlédnout, jak po ní celou délku filmu pokukoval. Však ona po něm také. Po konci promítání vyrazili oba stejným směrem domů. Nedalo se neprohodit pár slov.

Domluvili si schůzku o pár dní později, kdy šli společně venčit jeho dogu do parku.

Stýkali se několik týdnů, chodili spolu na večeře, do bazénu, na squash... Až teprve po takové době se k ní před dveřmi jejího domu, kam ji doprovodil, naklonil a políbil ji. Jen něžně, nevinně, čekal, jestli ona jeho nepolíbí vášnivěji. Nenechala se pobízet.

Ovšem ten večer zůstali pouze u polibku. Stejně jako ještě mnoho večerů poté. Cítila se milovaná a žádaná a sama byla zamilovaná až po uši.

Přibližně o měsíc později si otevřeli láhev vína u ní na gauči, pustili si romantickou komedii, ona mu ležela hlavou na hrudi, zatímco on jí s rukou kolem ramen hladil po paži. Po první lahvi padla další a druhý film už nedokoukali. Začal ji líbat na rameni, krku, ve výstřihu. Nechala se jím dovést do ložnice a položit na postel. Pomohla mu dostat se z jejího oblečení a počkala si, že si on stáhne to jeho.

Zavřela oči a užívala si něžné polibky po celém těle. Při doteku jeho dlaně na jejím vlhkém místečku se trochu prohnula v zádech, ale nic nenamítala. Dráždil ji tak dlouho, dokud nezačala hlasitě vzdychat. Teprve potom do ní vniknul.

Noc to byla dlouhá, až brzy k ránu mu spokojeně usnula v náručí.

Ráno, když jí sluníčko začalo lechtat na obličeji, otevřela oči, ale vedle ní nikdo nebyl. Vstala, prošla celý byt, ale nenašla ho. Vzala tedy svůj telefon, aby mu zavolala, nebo alespoň napsala. Jeho telefonní číslo nikde nebylo, ani zprávy, které si napsali, ani žádná volaná čísla. Jakoby nikdy neexistoval. Jediné, co jeho existenci potvrzovalo, byly dvě sklenky od vína na stolku vedle gauče a skvrna na prostěradle v ložnici. Už ho nikdy neviděla.

Kouzelné chvíle, které těch několik týdnů prožívala, vlastně vůbec nebyly kouzelné. Byl to jen pečlivě naplánovaný plán nějakého chlapa, - a pak že chlapi nejsou paka! -, jak ji dostat do postele.

"Tolik ke kouzlům," pomyslela si, stáhla prostěradlo a vlezla do sprchy.