V autě

Konečně jsem se z toho oklepala... Našla jsem si práci, nový malinký byt, garsonku, a při každém pomyšlení na mého, teď už ex-přítele, jsem zavřela oči, a opět ho vyhnala z hlavy. Byl dokonalý, věděla jsem, že bych s ním byla schopná strávit celý svůj život, ale já jemu prostě nestačila. Stane se...

Pokračujeme z minula...

Pracuji ve fast-foodu za kasou. Práce s budoucností, řekla bych... Ale co, můžu si směny dávat, jak mám zrovna čas, a plat mi bez problému vystačí na měsíční nájem, jídlo a sem tam nějakou tu kosmetiku. Ideál. Navíc člověk zabaví mozek přemýšlením nad různými typy lidí. Někteří jsou vážně šáhlí...

Ale někteří vůbec. Naopak bývají sympatičtí, hezcí a inteligentní. Takových ale moc nebývá, hlavně v řadách žen - možná jsem posledních pár dní jen zaujatá...

Zrovna dneska, přišel ke mně chlapík, tak dvacet pět let bych mu tipovala, objednal si presso a bagetu, zaplatil kartou, a vzhledem k tomu, že nebyla žádná fronta, prohodil se mnou pár slov. Nezačal zírat do mobilu, jak to obvykle bývá, zavtipkoval o pár rýmech, které jsem měla na pracovní košili, pochválil mi barvu očí a vyptával se, jak jsem na tom v životě... Přítel, bydlení, škola... O bydlení a škole jsem trošku zamlžila, ale proč si nepostěžovat, co mi ten idiot před pár týdny udělal, že.

Pozval mě na kávu, ale odmítla jsem. Dnes mám šichtu až do desíti večer, a protože jedu dvanáctihodinovku, na kávu či jiné posedávání ve společnosti po večerech chuť nemám. Zítra prý ale brzy ráno odjíždí na pracovní cestu, takže jiné dny taky padají.

Vyřešil to elegantně. Objednal si cappucino, které mi vzápětí dal, a kávy jsme si vypili ve stoje, já za pultem, on před. Překvapivě jsme si stále povídali, řeč vůbec nevázla...

Nakonec ovšem musel odejít. Já si vesele pracovala dál, s každým prapodivným člověkem jsem si vzpomněla na něj, abych neměla zkažený den, a čas mi docela rychle ubíhal. Šichta se blížila ke konci, začala jsem tedy zklízet, co už nebude zapotřebí a přemýšlet nad tím, jestli si dám doma sprchu nebo vanu.

Deset minut před desátou přišel.

"Dobrý večer, co vám mohu nabídnout?" zeptala jsem se automaticky, aniž bych zvedla pohled k příchozímu.

"Dal bych si jednu hnědoočku," odvětil.

Konečně jsem se na něj podívala. Byl to chlapík z odpoledne. Nabídl mi odvoz domů, protože jsem mu řekla, že se budu muset trmácet autobusem. Byl to jeden z těch, kteří hromadnou dopravu neuznávali a nesedli by do autobusu, ani kdyby jinou možnost neměli. A vždyť proč ne. Zněl rozumně, dokonce se kvůli mně vrátil, a upřímně, ten autobus plný upocených a ufuněných lidí není nic, co by mi vyhovovalo.

Dokončila jsem tedy svou práci, která ještě zbývala, svlekla ze sebe oblečení s na první přečtení vtipnou, ale na druhé už lehce zoufalou, hláškou, rozpustila a rozčesala si vlasy a vyběhla se svou béžovou kabelčičkou vstříc řidiči.

Párkrát se mě zeptal, jestli ho vezmu k sobě domů, ale nakonec to vzdal. To je neposkvrněné území, tam žádný chlap na několik dalších týdnů ani nevkročí.

Už jsme byli před domem, stáli jsme tam snad deset minut a stále o něčem mluvili. V půl dvanácté už jsem sahala po klice auta, když mě k sobě přitáhl a políbil. Krásně políbil. V té chvíli, kdy se naše rty spojily, jsem toužila po tom, aby se už nikdy neodtáhly. A taky že ne. Ani na malinký kousek je neodlepil, hladil mě přes tričko, pod ním... Po stehnech...

Přitáhl si mě na klín, tiskl mě k sobě... Tlačil můj zadek dolů a k sobě. Nebylo to pohodlné, jeho pýcha v džínách tvořila velkou tvrdou bouli, která spíše nepříjemně tlačila, než aby byla pohodlná, ale kdyby po mně chtěl, ať slezu, neudělala bych to. Byla jsem příliš roztoužená, přiliš dlouho bez sexu a příliš pomstychtivá. Nevím, jak mi to pomůže, ale asi se mi uleví, když se s někým vyspím. První úleva přišla, když mu ta šlapka řekla, že z její strany šlo jen o sex, a tedy on je teď sám, druhá přijde, až se stane to, k čemu se nyní schyluje.

Stáhla jsem mu tričko přes hlavu. On udělal totéž mně, ale na podprsenku ani nesáhl. Přece jen jsme byli v autě, a i když už bylo pozdě, náhoda je blbec a on to moc dobře věděl. Pokračoval kalhotami, rozepnul mi je, přetáhnul pod zadek a protože jsem byla nadzvednutá, rovnou si stáhnul ty své. I se slipy. Chviličku jsem na jeho chloubu koukala a přemýtala nad tím, jestli je on tak velký, nebo byl ex tak malý... Jiná srovnání nemám...

Usmál se, vzal mou ruku do své a položil ji na to. Sám vytáhl čtvercový obal a jeho obsah si na něj navlékl.

Podíval se mi do očí, aby se ujistil, vzal mě za boky a pomalu na něj posadil. Ještě ve mně nebyl úplně a já už mu zarývala nehty do ramen nejistotou. To se do mě nemůže vejít.

Vešlo. A bylo to skvělé... Ty pohyby byly malé, co auto dovolilo, ale sakra účinné... Po chviličce jsem vykřikla v extázi, dřív než byl hotový on...

Snad v té chvíli kolem nešel žádný pozdní pejskař, nebo milovník nočních procházek...