S cizím mužem v cizí posteli...

Vzbudil mě jeho budík. Otočila jsem obličej na druhou stranu a zauvažovala, jestli by nebyl dobrý nápad se okamžitě zvednout a běžet na záchod. V rychlosti jsem si spočítala, že jsem včera zkombinovala pět různých drinků v množství, o kterém jsem si nebyla zcela jistá, a aby toho nebylo málo, já, jakožto nekuřák, jsem mu celý večer kradla cigarety z ruky a s pár jeho kamarády jsme se podělili o nějaké další kuřivo, na které jistě taky nejsem moc zvyklá.

Ne, nikam neběžím. Vypnul budík a vypadal, že pokračujeme ve spánku. Třeba to zaspím. Nebo půjdu až s dalším budíkem...

Při druhém budíku jsem s potěšením zjistila, že už je mi vlastně docela dobře. Překulila jsem se na bok a přitiskla se k němu. Za mými zády zavrčel jeho pes, kterého jsem tím pohybem vzbudila. Vypnul budík, objal mě a spali jsme dál.

Třetí budík jsem už jen se svraštěním obočí ignorovala a rozvalovala jsem se na posteli vedle něj na zádech. Po chvilce jsem pootevřela oči. Cítila jsem, jak mě hladí po břiše a na pažích, jak si lehce hraje s mými prsy, které mají svůj vlastní rozum a dávají mu najevo, že se jim to líbí. Usmála jsem se a lípla mu pusu.

"Dobré ráno," pozdravil mě a políbil na jeden ze vzrušených hrbolků.

Po ránu nebývám moc čilá, tak mě pouze hladil po těle, které mu ale dávalo jasné spokojené signály. Začala jsem se probírat. Prsty jsem přejížděla po jeho zádech, zatímco mě líbal na krku a levou rukou mi laskal pravé stehno.

"Jak ses vyspala?" prohodil mezi polibky.

Spokojeně jsem zavrčela, levou nohou jsem si to přitiskla víc k tělu a prohodila, že bych vydržela spát i dýl. Ještě aby ne, mohlo být tak pět hodin a usínali jsme asi ve dvě. Ne-li později.

"To bohužel nepůjde, ale můžeme si udělat pěkné ráno," políbil mě na rty a prsty mi zajel mezi nohy.

Po páteři mi přeběhl příjemný mráz, až jsem se prohnula v zádech. Tomu bych se nebránila. Vzepřel se nade mnou na loktech. Dívala jsem se do jeho temně hnědých očí, konečky prstů jedné ruky jsem mu přejížděla po žebrech, druhou rukou jsem mu zajela do jeho divoce se tvářících vousů. Ten jeho pohled mě přiváděl k šílenství. Upřený pohled, jako kdyby se mi díval až do duše, ty oči se snad usmívaly, vtahovaly mě do sebe jako dvě bludičky.

Hrozně jsem ho chtěla. "Neříkal jsi včera, že s holkama na prvním rande nespíš?" usmála jsem se. Ještě večer jsme se shodli, že to není první rande, ale už druhé... A pravděpodobně by se to dalo uhrát i na to, že včera bylo včera a dnes je o den navíc, to už se nepočítá. Všechno jde okecat. A výjimka potvrzuje pravidlo. A vůbec...

Při těch slovech mi ale došlo něco, co jsem mu neřekla. A možná bych měla. Tedy, že neberu prášky.

"To nevadí," odpověděl mi, když jsem mu tuto skutečnost oznámila. Čekala jsem, že se natáhne pro kondom. Přece jen, byla jsem u něj doma, musí tu někde nějaký mít schovaný, ne? I já mám u sebe v pokoji pár schovek. Ale po žádném pátrat nezačal. Pokračoval v laskání mého těla.

"Počkej, bez ochrany do toho nejdu," zastavila jsem ho, když se chystal jít na věc. Přestávala jsem myslet na příjemné dotyky jeho teplých dlaní na mém těle a začínala se zaobývat tím, co a hlavně jak měl v plánu dělat.

"Nikdy jsem s tím neměl problém, ochranu jsem nikdy nepoužíval, ani moje bývalé přítelkyně... To bude v pohodě..." ujišťoval mě upřímně a topil mě v těch temných hlubokých studánkách.

Zamračila jsem se na něj. Líbilo se mi, jak upřímně mi to říkal, věřila jsem mu, ale nikdy mě nenapadlo, že bych s někým spala bez ochrany. Z mého svraštělého obočí a lehce našpulených rtů pochopil a vzdal se. Usmál se a ujistil mě, že to nevadí, že to jde i jinak. Začal mě líbat mezi prsy, sjížděl pomalu na bříško a pak se mě zmocnil dvěma prsty. Hlasitě jsem vydechla, když mi další vlna mrazení přeběhla po zádech. Rázem jsem zapomněla na nějaké problémy s ochranou. Jednou rukou mě ovládal, druhou mě držel za bok, abych se mu moc nekroutila v příjemných křečích, které byly silnější a silnější. Doháněl mě k šílenství špičkou svého jazyka, která se co chvíli připletla do hry.

Přestávala jsem ovládat své vzdechy, své tělo, návaly horka...

Zaryla jsem mu nehty do ramene a hlasitě vydechla. Spíš vykřikla.

Tiše se zasmál. Vytáhnul se ke mně a políbil mě na rty, které se ještě pořád nedokázaly zcela ovládat. Ještě chvíli mě svou dlaní udržoval ve své moci.

"Už vážně musíme vstávat," zašeptal mi do ucha a odtáhnul se ode mě.

Tiše jsem zaprotestovala, ale věděla jsem, že má pravdu. Práce volá...