Přísaha

"Poklekni, slož ruce za záda a dívej se mi přímo do očí."

Tak zněla slova, která mě do konce života poznamenala, která mi vpálila cejch do kůže a která udala směr celému mému dosud zmatečnému životu.

Udělala jsem přesně to, co řekl. Pomalu jsem před ním klesla na kolena, oblečená pouze v černé kožené podprsence spojené s koženými šortkami několika pruhy kůže pevně se vinoucími okolo mého těla. Složila jsem ruce za záda a zaklesla je do sebe tak, aby se za celou dobu toho, co se tu právě odehraje, neposunuly ani o milimetr. Pohled jsem upřela do jeho tmavých hlubokých očí.

"Nyní opakuj po mně," pokračoval, když jsem byla v pozici, kterou vyžadoval. "Já, Adriana de Chesty..."

"Já, Adriana de Chesty..."

"...tady na tomto místě slibuji věrnost a oddanost..."

"...tady na tomto místě slibuji věrnost a oddanost..." opakovala jsem slovo od slova a myslela to, co jsem říkala, naprosto vážně. Každé slovíčko, ač nebylo z mojí hlavy, vypovídalo to, co cítím.

"...budu činit vše, co bude požadováno, a s potěšením budu sloužit do konce svého života tak, jak nejlépe bude v mých silách."

"...budu činit vše, co bude požadováno, a s potěšením budu sloužit do konce svého života tak, jak nejlépe bude v mých silách." Ještě stále jsem stále nevěděla, co vše v mých silách je, ale byla jsem pevně rozhodnutá se zdokonalovat ve všech oblastech, které po tomto závazku budu zastávat.

"Nikdy neudělám nic, co by bylo v rozporu s pravidly či nařízeními Pána..."

"Nikdy neudělám nic, co by bylo v rozporu s pravidly či nařízeními Pána..." ...kterého vlastně ani pořádně neznám, ale to mi nebrání skládat tu tento slib.

"...a za žádných podmínek neodmítnu službu, která po mně bude požadována."

"...a za žádných podmínek neodmítnu službu, která po mně bude požadována."

"S čistou hlavou, obeznámena se všemi okolnostmi zde přede svědky toto přísahám..."

"S čistou hlavou, obeznámena se všemi okolnostmi zde přede svědky toto přísahám..." Přísaha se chýlila ke konci a na mě padal pocit úlevy, že další část budu mít za sebou, ovšem ty nejtěžší mě ještě čekají... Musím to ale vydržet, upírá se na mě tolik očí, nesmím se zhroutit.

"...já, Adriana de Chesty..."

"...já, Adriana de Chesty..." Jméno Adriana de Chesty mi bylo dáno při narození, nemá nic společného se jmény mých rodičů, které ani neznám, možná jsem je někdy viděla, ale nevím o tom.

"...budoucí nositelka cejchu Černého Vlkodlaka."

"...budoucí nositelka cejchu Černého Vlkodlaka." Ano, jsem vlkodlak, dospěla jsem do věku, kdy se stanu plnohodnotnou členkou smečky, kdy budu ocejchována rozpáleným kusem železa, kdy budu muset sloužit Pánovi, nebudu si smět s ostatními mladými hrát v lesích, nebude mi odpouštěno svévolné lovení, kdy si budu muset najít partnera stejného plemene a vychovat s ním děti, které čeká stejný osud, jako mne. Zní to jako děsná pruda, ale má to spoustu výhod. Takových, o kterých se obyčejným smrtelníkům ani nesní. Zkuste si po nocích běhat ve vlčí podobě po lese a řvát tak, že se všechno živé okamžitě snaží schovat a že vás slyší jiný vlkodlak v lese stovky kilometrů vzdáleném. Zkuste si na takovou vzdálenost pokecat...

"Nyní se před námi přeměň, dej vědět všem ostatním plemenům na světě, že jsi nově přijata, a přejdi k cejchovacímu oltáři."

Držte mi palce, tohle bude bolet...