Můžeme mít, co si vysníme - iluze s hipsterem

Nevadilo mi si s ním vyrazit ven. Skvěle se s ním povídalo, zbožňovala jsem jeho psa, studánkově modré oči a nápady na výlety. Nedalo se říct, že plánoval rande, on plánoval akce. Skály, kola, koupačka u lomu. A právě k lomu mě pozval předevčírem. Dneska se pro mě staví a pojedeme spolu na kolech k nedalekému zatopenému lomu. Ovšem nebudeme tam sami, je to nějaká akce jeho kamarádů. Trošku mě zaskočilo, že mě chce představovat svým známým, ale proč ne.

https://lee-banda.blogspot.com/2019/06/verit-hipsterovi-aneb-neumim-si-vybirat.html

Nebyli jsme spolu. Neproběhl ani jeden polibek, byli jsme jako přátelé - velmi si blízcí přátelé, s hřejivými doteky a napjatými pohledy, ale nic víc.

Gaston dal hlasitým štěkotem vědět, že se poklusem vedle pánova kola blíží k mému domečku. Už jsem byla připravená, takže stačilo vydat se k východu, cestou popadnout v chodbičce stojící kolo a na řidítkách visící batůžek s ručníkem. Otevřela jsem dveře a málem jsem byla opět poražena Gastonem, který mě urputně vítal svýma abnormálně velkýma tlapama na mých ramenou. Když jsem ho ze sebe konečně shodila, objala jsem se na pozdrav s Danielem a vyrazili jsme na cestu.

Sluníčko pařilo, takže jsme byli zlití potem ještě dřív, než jsme se vůbec dostali z města. Cestou jsem se dozvěděla, že na nás budou čekat pouze tři lidé, žena se svým přítelem a bratrem. Trochu se mi ulevilo, že nebudu muset poznávat několik desítek lidí najednou, ovšem na druhou stranu - neztratím se v davu, když budu potřebovat.

Posledních pár kilometrů jsem šlapala spíš jen vůlí, než fyzickou silou, horké paprsky ze mě vysály většinu energie a kopcovitý terén mě připravil o ten zbytek. Nakonec jsem ale bez většího funění a s úctou z kola sesedla a za neustálého dohlížení na Gastona, který mi pořád strkal ocas do kola, následovala Daniela až k vodě. Konečně jsme měli koupaliště na dohled, pesan se rozběhl ke trojici lidí, jedné zrzce, tulící se k tmavovlasému chlapíkovi s podobným účesem jako má Dan, vousy měl ale oholené. Třetí byl chlapík s oholenými vousy i vlasy.

Představili jsme se a hned jsme si začali povídat. Zrzka byla ukecaná a nenechala dost prostoru na mluvení nikomu, takže jsem se nemusela bát ani trapného mlčení, ani toho, že bych něco musela dlouze vyprávět. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, jak se Daniel k zrzce měl. Sice tady měla přítele, ale jak můžu vědět, jak to mezi sebou mají? Viděla jsem jen to, jak se políbili na pozdrav - a ne jen na tvář, jak jí několikrát upravoval vlasy, a když byl její přítel pryč, jak se k němu během vypravování nějaké historky přitiskla. A jemu to nevadilo. Navíc to byla ne zrovna nevinná historka týkající se jich dvou.

"Jdeš si zaplavat?" vyzval mě asi po hodině Daniel. Souhlasila jsem, stáhla si triko a šortky, pod kterými jsem měla už z domova oblečené plavky, a podívala se na Dana. Když si přes hlavu přetáhl tílko, kousla jsem se do rtu tak silně, až to zabolelo. Potetovaný rukáv byl protažený až přes celou stranu hrudníku a kompletně celou jednu stranu zad. Bylo to nádherné tetování, nahá žena obklopená květy, stromy, vlky... Ale co bylo hlavní, tetování na hrudi končilo přímo nad neuvěřitelně vypracovanými svaly na břiše. A nebyly to jen buchtičky, co bylo vypracované, o rukách jsem dávno věděla, ale ta záda, žebra a prsa pro mě byla doteď záhadou.

"Jdeme?" došel ke mně, usmál se a položil mi ruku na záda. Odolala jsem nutkání si jeho pevné tělo osahat a v doprovodu obřího křížence jsme vlezli do vody. Do vody teplejší než je průměr teplot vody v tomto období, ale přesto studené. Udělali jsme pár temp, Gaston se nás oba pokusil utopit ve snaze nás odtáhnout na břeh a pak jsme se utábořili na mělčině a házeli mu klacky. Po pár minutách mnou začal třást chlad. Daniel si toho všiml a lehce mě k sobě přitáhl, nechala jsem ho mě obejmout, ale chovala jsem se odtažitě, čehož si nemohl nevšimnout.

"Děje se něco?" zeptal se a oddálil se obličejem, aby mi viděl do očí.

"Ne, já jen..." odmlčela jsem se. Nechtěla jsem vypadat na žárlivku, obzvlášť, když spolu ani nejsme.

"Co?"

"Nevím, jestli ti můžu věřit... Mám pořád před očima fotky tebe a té blondýny z Mallorcy, a teď to, jak se máš k Markétě... A ty věci, co vypráví..." dostala jsem ze sebe. Ani jsem nevěděla, jestli jsem to řekla srozumitelně, prostě to ze mě vypadlo.

"Tu Mallorcu jsme snad už vyřešili, ne? Řekl jsem ti, že s Erikou nic nebylo, nikdy. A s Markétou něco bylo, přiznávám, měli jsme pár...chvilek...a nějaký čas jsme to zkoušeli táhnout spolu, ale nebylo to k tomu. Navíc je teď s Davidem, a je mu věrná," odpovídal klidně, ale bylo vidět, že jsem ho docela rozčílila.

"Jenže jak já si tím mám být jistá? Jediné, co vidím, je, jak jste se políbili, když jsme přišli, jak se k tobě tiskne, jak jí neustále upravuješ vlasy a přitom jí tak krásně koukáš do očí..."

"Ježiš, nic v tom nehledej, takhle se koukám i na tebe..." začal zvyšovat hlas.

"No právě, a z toho mám ještě větší zmatek!"

"Jenže já chci tebe! A ty to moc dobře víš, cítím to. Přestaň žít v iluzích, jenom se ti to zdá, že mám něco s Markétou, nebo že to snad hraju na víc stran. Schváně běž, jdi se jich zeptat, co o tobě říkám, jestli mluvím o někom jiném tak, jako o tobě. Nemůžu říct, že tě znám, ale za těch pár dní, které jsme spolu strávili, si troufnu říct, že se hrozně uzavíráš do svých představ, něco se ti zdá, tak tomu věříš. Odtrhni se od těch iluzí a zkus věřit mě," koukal mi upřeně do očí a čekal, jestli něco odpovím. "Snad jsem ti dokázal, že mi můžeš věřit, že nedovolím, aby ti něco ublížilo...nebo někdo..."

Nevěděla jsem, co říct, jenom jsem tiše přikývla s pohledem zapíchlým kamsi do hlubin lomu. Po chvilce ticha jsem se podívala nahoru, do jeho očí. Právě na to pravděpodobně čekal, vzal můj obličej do dlaní a přitáhl ho k sobě. Políbili jsme se a bylo to neskutečné. Jeho vousy mě šimraly snad po celém obličeji, ale to mi nebránilo zůstat přitisklá k jeho měkkým rtům. Jednou rukou jsem se zachytila o jeho svaly vedle páteře, druhou jsem se opřela o ty nejpevnější buchtičky na břiše, jakých jsem kdy měla čest se dotýkat.

Byl to ten nejdelší polibek. On mi jednou rukou hladil z boku stehno a zadeček, což mi překvapivě ani malinko nevadilo, naopak mi to bylo neuvěřitelně příjemné. Druhou měl v mých vlasech a palcem mě hladil po tváři.

Po chvíli mě zima dohnala k tomu, že jsme museli vylézt i z mělčiny na sluníčko a tedy jít zpět k Danovým přátelům. Nic neskrýval, naopak mě cestou držel kolem pasu a po usazení se na osušku si mě přitáhl ke svému vypracovanému tělu. Zrzčiny úsměvy a několik přímých poznámek na náš účet jsem vůbec nevnímala. Byla jsem plná pocitů, emocí a při každém pohledu na Danovy svaly i hříšných myšlenek. Chtěla jsem se ho dotýkat, tisknout se k těm svalům, pečlivě zkoumat jeho tetování, hledat, jestli nemá ještě nějaké jiné, skryté, chtěla jsem ho ochutnat. V podstatě jsem se ještě několik hodin, než jsme společně s těmi třemi došli k vlaku a dojeli jím až k nám do města, kde jsme my dva a Gaston vystoupili, trápila.

Doprovodil mě až domů, kde mě opět políbil - tak krásně! -, a opustil s tím, že si zase dáme vědět. Ještě ten den mi napsal.