Krušné večery- 3

Pozvánka do kulturáku na oblíbenou kapelu se postupem času ukázala jako dosti sobecky myšlené rozptýlení pro Kristu. Právě dnes se prý rozešla s přítelem, se kterým byla...půl roku? Asi. Sebralo ji to asi víc, než by se dalo čekat. Už vystřídala kluků víc, než by se na prstech obou rukou dalo spočítat, ale tenhle jí asi přirostl k srdci.

Předchozí díl

Přiznávám, mně z těch všech jejích předchozích taky, ačkoliv jsme se vzájemně neměli rádi a jedovaté poznámky mezi námi byly snad i hmatatelné, pokud jsme se k sobě přiblížili na méně jak tři metry.

Takže cestou ke kulturáku jsem se dozvěděla, co se vlastně stalo, a z jejích návalů vzteku a pláče mě přešla nálada na večer mezi lidmi. Nicméně přece ji nemůžu nechat jít samotnou, když je jí takhle.

První dvě hodiny jsme proseděly u stolu a chodily si pouze pro alkohol na bar. Brečela mi na rameno a já začínala pomalu skřípat zubama. Vždyť mě to ale vůbec nezajímá. Fajn, tak jste se rozešli, měla jsi ho ráda, ale nebyli jste spolu zas tak dlouho na to, abych si z toho sedla na zadek, stejně jsme se neměli rádi...

Když už v sobě měla pár panáčků a ovocných alko nápojů, začalo se jí chtít bavit se. Šly jsme tedy spolu na parket, kroutit se do rytmu písniček. Netrvalo to déle jak dva songy, když se kolem ní začali motat kluci. To mě zase nutilo se zamyslet. Buďme k sobě upřímní, nebyla to zrovna kráska roku, neříkám, že by byla ošklivá, to určitě ne, to nemůžu říct téměř o nikom, ale nikdy jsem nepochopila, co na ní ti kluci vidí. Dost arogantní, velmi sobecká a na první pohled ne zrovna nejkrásnější, vcelku tuctová holka... Ale stejně se kolem ní v jednom kuse motali...

Jakmile jsem zjistila, že si víc všímá jich, než mě, pomalu jsem se vzdálila, aniž by si toho někdo všimnul, koupila jsem si jedno ochucené a usadila se v těsných krátkých šatičkách na kobercem pokrytý schůdek pod oddělením se stoly. Čas poskočil, bylo po druhé hodině po půlnoci, kapela už dávno skončila, já se vůbec nebavila a začínala trošku poklimbávat.

Krista kolem mě párkrát prošla s jiným, na první pohled sympatičtějším klukem než byl její ex, ale teď byla kdesi v nedovidnu... Rozhlédla jsem se kolem sebe a najednou mi výhled zastoupil nějaký chlapík, ne zrovna nejštíhlejší, střední postavy... No, bylo tady mnohem víc mnohem hezčích kluků a chlapců, kteří tu mohli stát místo tohohle. Ale stál tu tento a ptal se mě, jestli si s ním nezatancuju. Tak co, alespoň se zabavím, dokud se milá Krista nerozhodne si všimnout i mě, když už u mě hodlá spát...

Byla jsem málo opilá na to, aby mi nevadilo, jak těsně mě k sobě přitáhnul. Svým vykuleným břichem se dotýkal toho mého, které jsem se snažila co nejvíce zatahovat, abych mezi námi udělala alespoň dvoumilimetrovou skulinku, bezvýsledně. Pevně mě držel za zády na hrudi a snažil se na sebe co nejvíce tiskout má prsa. Na konci dohrávající písničky mi začal cosi vyprávět a tak jsem se kousla a řekla si, že ještě jednu písničku vydržím a pak padám.

Dotancoval se mnou až na druhý konec parketu, za tu cestu jsem se dozvěděla jeho jméno - tedy vlastně nedozvěděla, protože když mi ho říkal, tak jsme byli blízko repráku a já nic neslyšela -, to, že je mu o třináct let víc, jak mně - což by za předpokladu, že by byl hezčí, přitažlivější a...prostě někdo jiný, nevadilo -, a že je to pilot letadla - chlape, to ti mám jako vážně věřit? Tak maximálně na dálkové ovládání...

Když jsem mu řekla svůj věk, očividně ho to nadchlo, oproti němu tak mladičká, už mě viděl ve své posteli... A co lépe, právě jsme asi docestovali k jeho partičce, které se ihned pochlubil. Tak to fakt ne, kámo, ani do konce písničky čekat nebudu.

Vytrhla jsem se mu, ač mi to dalo zabrat - vůbec mě nechtěl pustit, a ztratila jsem se mu v davu. Cestou jsem narazila na Kristu, která se muckala s tím vysokým hošíkem. Neomaleně jsem ji od něj odtáhla, za což mi ihned vynadala. Oznámila jsem, že se balím, přece jen bylo už pár minut po čtvrté, a jestli chce spát u mě, tak ať se rozloučí a jde, jinak ať si spí někde jinde...

To se jí také nelíbilo, šla za hošíkem, na první pohled bylo vidět, že mě pomluvila, ještě jednou se s ním olízla a on ji doprovodil až k šatně.

Domů jsme šly pěšky. Trvá to asi třičtvrtě hodiny, ale člověk se pěkně projde a vystřízliví. Cestou jsem snesla ještě několik poznámek, že jsem nudná a zlá a bůh ví, co ještě.

S úlevou jsem ulehla vedle Kristy na postel, chvíli se tvářila, že poslouchám, co mi říká, přičemž jsem přemýšlela, že dnešní ne zcela vydařený den byl znamením, že bych si měla dát v tom paření pauzu...