Krušné večery - 2

Ani jsem nezkoumala, jestli je pěkný. Neřešila jsem jak vypadá, vlastně ani moc jak se chová, prostě jsem chtěla pít a tancovat. Kroutila jsem se do rytmu hudby, on tak nemotorně přešlapoval přede mnou, sahal na mé pohybující se boky, ruce, záda, ramena, přitahoval mě k sobě, pak mě zase pouštěl... No, asi si to užíval...

Předchozí díl

Už jsem měla pár panáčků v sobě, nějaké to ochucené, prostě jsem byla happy. A malinko jsem se motala, už jsem nebyla ten, kdo řídil umístění na parketu, najednou jsem zjistila, že tancuji se stěnou za zády, jeho ruce byly vedle mých ramen, neměla jsem kam jít.

Chytil mě svou rukou za krkem, přitáhl si mě k sobě a políbil. Sakra, neni moc velký, ale co, alespoň nemusím zaklánět hlavu, motám se, ještě bych sebou sekla. Ach, ani dobře nelíbá, potřebuju panáka, jestli to mám zvládnout...

Po dalším drinku jsme se usadili ve výklenku ve stěně a povídali si. Stejně jsem byla dost vyšťavená z tance. Student nějakého naprosto nezajímavého oboru... Blonďák, což je fajn, ale s příšerným účesem, takže to fakt ne... Bydlí kousek odsud - to jsem nepotřebovala vědět. Vyměnili jsme si čísla - to jeho co nejdřív zase smažu, a šli opět tancovat.

Moc jsem si nezatancovala, tisknul mě ke zdi, takže jsem mu několikrát utekla a dokud mě nenašel, tancovala jsem si po svém. Čas poskočil, hodinky ukazovaly už spousty desítek minut po půlnoci a já se začínala cítit vyčerpaně. Těšila jsem se, jak se projdu domů, ale ten mrňavej blonďák mě nenechal se radovat dlouho. Prý mě doprovodí. Tak super...

Cesta, která mi obvykle zabere dvacet minut, se rázem protáhla na čtyřicet. Zastavila jsem u sousedovic dveří, vytáhla klíče z kabelky a oznámila, že jsem doma, může jít. To se mu nechtělo, ještě mě k sobě jednou přitisknul, načež vykouknul z okna soused. Přimáčkla jsem se ke dveřím, aby na mě nedohlédnul, ale než jsem se stačila otočit, mrňous byl pryč.

Cože? Pomyslela jsem si a rozhlédla se. V té chvíli vylezl zpoza auta. To jako myslí vážně? Probůh, s tímhle jsem celý večer tancovala?

"Tak ahoj," kývl na mě, já na něj zpátky, v duchu jsem podotkla sbohem a jakmile zašel za roh, přeběhla jsem ke správným dveřím a zalezla domů.

Zvládla jsem si pouze vyčistit zuby, vysoukat se z oblečení a zapadnout do postele, než jsem usnula.

Tentokrát jsem se vzbudila v půl desáté. Bylo mi lépe, než včera večer, ale co si budeme povídat...žádná sláva.

Když jsem se vrátila ze sprchy a koukla na mobil, objevila jsem blikající novou příchozí zprávu. Dneska v 16 u kurtu, muzes? Tom... No ne, můžu, ale fakt nechci...

Prošla jsem stejnou rutinou jako včera, polévka, pár minut spánku, kolo...cestou zpět jsem to vzala přes kurty. Už tam byl... No ty kráso, to jsem musela být šíleně zlitá, jinak si to nedovedu vysvětlit... Ano, blonďatý mrňous, se kterým bych se za normálních podmínek za střízliva ani nechtěla seznámit... Uf...

Pozdravili jsme se, já se celou dobu schovávala za kolem, načež jsem mu řekla, že tohle se mi občas stává, že si něco s někým začnu na disco, ale nemyslím to vážně... Snad pochopil. Poté jsem se vymluvila na domluvenonu schůzku s kámoškou a odfrčela si to domů. Propáníčka, takový omyl...

V sedm hodin mi přišla zpráva od Kristy, že má dva lístky na naší oblíbenou kapelu, která hraje dnes ve městě. Neváhala jsem.

...pokračování příště... -> TADY