Komu dát? Aneb když už není místo v srdci.

Ležíme spolu v posteli. Kdysi to znamenalo tolik, dnes už zas tak moc ne. Bylo to pro mě všechno. Denní rutina, denní rituál, zakončení náročného dne, zakončení skvělého dne, chvíle, kdy jsem mohla být jen s ním, chvíle jistoty. Teď už je to jen jeden z posledních momentů, kdy jsme tu spolu. Zítra se definitivně balím a odcházím. Neskončilo to ve zlém, ani jednomu z nás se nechce spát na gauči, když je tu velká postel.

Otočila jsem se na druhý bok, zády k němu. Hledala jsem správnou polohu a lehce jsem se chodidlem dotkla jeho stehna. Ucítila jsem vedle sebe pohyb. Snad jsem ho nevzbudila.

Dotknul se lehce rukou mých zad. Nebyla jsem si jistá, co dělá, ale neměla jsem chuť to řešit. Začal mě hladit po ruce, u posledních žeber z ní prsty sjel na můj bok, špičkami několika prstů dobloudil až na mé stehno a vracel se zpět tou samou cestou až k bříšku. Pomalu se dostal rukou pod mé tričko, chvilku mě hladil na břiše, pak stoupal výš, až se dostal k mým prsům. Jedno z nich si vzal do dlaně a lehce ho tisknul. Tiše jsem vzdychla. Na jednu stranu jsem věděla, že to není dobře, na druhou jsem cítila, že to chci. Stisknul mi bradavku a políbil na krk. To už jsem se neudržela a zavzdychala hlasitěji.

Bral to jako svolení, přitiskl si mě zády k sobě, cítila jsem jeho pevnou roztouženou chloubu na svém zadečku. Má prsa nechal prsy a rukou mi zajel pod kraťásky pyžama. Moc dobře věděl, kam ruku dává, a taky moc dobře věděl, že na něj bude čekat už roztoužená. Dvěma prsty mě dráždil, občas se jimi na pár okamžiků vydal na průzkum dovnitř. Křečovitě jsem svírala prsty prostěradlo a hlasitě mu vzdychala do ucha.

Otočil si mě na záda, sundal mi pyžamo, odtáhnul mi nohy od sebe a vzepřel se na rukách nade mnou. S dalším jeho pohybem jsem vzdychla tak, že to museli slyšet sousedi vedle nás, a zaryla mu nehty do paží.

***

Odnosila jsem si zbytek věcí do nového bytu, s několika z nich mi musel pomoct spolubydlící. Konečně jsme měli oba všech svých pět švestek v novém bytě. Byl už večer, došli jsme si na roh ulice pro pizzu, usadili se doprostřed polozabydleného pokoje na zem a pustili se do jídla. Z levných repráků napojených na můj notebook zněly tóny Cigarettes After Sex a bylo nám fajn. Po jídle vytáhl spolubydlící z jedné z krabic lahev vína se slovy, že by to nebyla pořádná kolaudačka bez kapky alkoholu. Pofidérním otvírákem, který jsme objevili na jednom z kapesních nožů, jsme lahev otevřeli a nalili si do skleněných hrníčků.

Ani jsem si neuvědomovala, že jsme si blíž a blíž. Seděli jsme naproti sobě, už jsme se dotýkali koleny jeden druhého a skvěle jsme se bavili, povídali si. Jak to má ve zvyku, občas do mě nějak zaryl, pronesl kousavou poznámku, nebo se mi za něco vysmál. Padla celá lahev vína a poslední kapka mého pohárku trpělivosti s posledním kousavým vtípkem přetekla. Skočila jsem po něm, neměla jsem to nijak daleko. Sedla jsem mu na klín a chtěla ho zabít. Nebo alespoň ho trošičku zakousnout.

Byl větší než já, asi tak o dvacet čísel. Svýma velkýma rukama neměl problém mě, padesátikilovou cácoru, zastavit. Chytl mě za boky a lehce odtáhl od sebe. Nechal mě chvíli se vztekat. Sledoval, jak se můj pohled z navztekaného mění na lehce rezignovaný. Najednou jsem si začala uvědomovat, jak se mi líbí. Doteď mi to nedocházelo. Jeho ostré rysy, fousy, upřímné zelenohnědé oči, ten úsměv a vráska na čele. Ten chlap byl najednou tak sexy!

Jeho pohled se taky změnil, byl přístupnější. Povolil sevření, takže nebezpečí modřin na mých bocích pominulo, a zase si mě přitáhl blíž k sobě. Položila jsem mu ruce na ramena a zadívala se mu zblízka do očí. Políbil mě. Hluboce a vášnivě. Dotýkala jsem se jeho pevného krku a hrudníku, zajížděla mu prsty do vlasů. Stáhla jsem mu triko přes hlavu, abych mu mohla být blíž. Udělal mi to samé a pousmál se, když zjistil, že pod ním nemám podprsenku. Položil mě na záda na podlahu a začal mě líbat po těle. Když si dohrál s mými prsy, jazykem přejel po mém břiše až ke kalhotám, které mi začal rozepínat...

***

Zůstala jsem doma sama. Druhý den v novém bytě, přes den jsem všechno vybalila, ale večer už nebylo do čeho píchnout. Kolem sedmé mi pípla esemeska. Byl to týpek, se kterým jsem se seznámila před čtrnácti dny u mě v práci. Když zjistil, že pocházím z města, do kterého dřív pracovně jezdíval, okamžitě mě pozval na panáka - ano, na tradičního panáka alkoholu z mého města. Nechal mi své číslo a já se po náročném dni přeci jen ozvala. Hodně se o mě snažil, ale teď, když mě začaly chytat chmury ze samoty a toho všeho, co se za poslední měsíc událo, mi jeho zpráva přišla vhod. Přijala jsem pozvání na víno.

Nejprve jsme pili s jeho kamarády - kolegy. Po nějaké době se většina z nich trhla a ten poslední, který zbyl, nebyl ve stavu, kdy by zcela vnímal. Neměla jsem to daleko domů, ale už jsem začínala být unavená. Nechali jsme posledního opilého kolegu na židličce s tím, že si pro něj později přijde, a vydali se ke mně domů. Měla jsem v plánu jít sama, ale nedal jinak, než že mě doprovodí. Celou cestu mě držel za bok, ale nedá se říct, že se mi tak šlo v podnapilém stavu dobře. Konečně jsme byli před barákem. Chtěla jsem se rozloučit, ale opět měl jiné plány, než jen obyčejné "tak ahoj a dík".

Opřel si mě zády o zeď a políbil mě. Nebránila jsem se. Nebyla jsem ve stavu, ve kterém bych se něčemu tak nevinnému bránila. Na chvíli se ode mě odtáhnul, aby zkouknul můj výraz. Pak se ke mně zase naklonil a políbil znova...