Jesus

Seděla jsem u okna, poslouchala Linkin Park a přemýšlela, který okamžik obrátil celý můj život vzhůru nohama. To, kdy on zapomněl, že mě dřív měl rád, to, že mě seznámil s tím týpkem, který mi možná otevřel oči o pár dní dřív, než by se mi otevřely bez něj, a se kterým jsem nyní sdílela jeden byt (ne pokoj), nebo to, že jsem ho vůbec kdy poznala? Třeba to tak bylo předurčeno už od prvního okamžiku, co jsme se uviděli? Od okamžiku, kdy se naše rodiny seznámily - ještě dřív, než jsme se potkali.

Koukala jsem ven na ulici, ale nevnímala, co se tam děje. Prostě jsem jenom někam musela mít upřený pohled, a zírat ven se mému podvědomí zdálo asi lepší, než do bílé zdi přede mnou. Nelitovala jsem toho, co se stalo, nelitovala jsem toho, jaké to bylo v tu chvíli, jen jsem se to snažila pochopit.

Před brankou domu procházela skupinka chlapů, nevěnovala jsem jim větší pozornost, jediné, co mi proběhlo hlavou, že se na mě jeden z nich podíval. Ale neřešila jsem to, taky občas koukám do cizích oken, když někam jdu. Měla jsem pocit, že je znám, ale nechtělo se mi přemýšlet nad tím, odkud. Odešli a já nechala tóny písničky Numb probíhat do mě a zase ven...

I've become so numb,

I can't feel you there,

I become so tired,

So much more aware...

Nějaký týpek procházel kolem. Usadil se na zdi naproti mého pokoje, chvíli něco dělal v mobilu, načež ho položil vedle sebe, pohodlně se opřel a zadíval se mi přímo do očí. Trochu mě to znepokojilo, ale jeho pohled byl docela milý a uklidňující, rychle mi to přestalo vadit. Odkud ho znám..?

"Hi!" ozvalo se po chvíli a najednou mi to došlo. Jesus, týpek ze Španělska, který přijel do Česka pracovně spolu se skupinkou dalších Španělů, chodí k nám do práce na kafe. Anglicky jsem mu pozdrav vrátila a čekala, co bude dál. Ptal se mě, jestli jsem v pohodě, co mě trápí, oznámil mi, že mi to sluší, a asi po půl hodině planého kecání mě pozval na procházku se psem, který mi během povídání u nohou zaštěkal a docela netaktně se provařil. Nedalo se říct, že by se mi chtělo, ale šla jsem.

Usadili jsme se asi po deseti minutách chůze na svahu u řeky, psa jsem pustila do vody a končeně si mohla Jesuse pořádně prohlédnout. Na krátko střižené kaštanově hnědé vlasy, na vrchu hlavy trochu delší, vousy na bradě a pod nosem delší, jinak pečlivě ostříhané, hluboké hnědé oči, svaly po celém těle... Byl to pěkný chlap, když chodil k nám do práce, ani mi to tolik nepřišlo. Věděla jsem, že není k zahození, ale při bližším prozkoumání se mi líbil ještě víc.

Povídali jsme si dlouho, víceméně o ničem, případně víc o mně, než o něm, ale nějak mi to nevadilo. Přes to, že jeho angličtina byla slabá, vydrželi jsme si povídat tak dlouho, že když jsem se po jeho dotazu, jestli nezajdeme na večeři, podívala na hodinky, zjistila jsem, že jsme tlachali víc jak tři hodiny. Spolu s tímto zjištěním jsem si uvědomila, že mám docela hlad, tak jsem souhlasila. Psa jsem nechala doma a zašli jsme do Kozlovny. Já si objednala ragú z hlívy ústřičné a půllitr černého piva a zadívala se do Jesusových očí. Začínala jsem se v nich topit. V nich a v tom krásném bílém úsměvu. Měl zuby jako perličky, když se usmál, rozzářily se mu oči a já bych se na něj mohla dívat třeba týden v kuse, nemusela bych jíst, pít, spát, jen bych ho pozorovala.

Po dalších dvou pivech už jsme začínali bavit pár zbylých lidí v podniku. S obsluhou jsem se znala, ti už s námi naklopili dva panáky a Jesus zapojil do veselého hovoru téměř všechny. Uváděl rozdíly mezi Španělskem a Českou republikou, vyprávěl, co se mu tady všechno líbí, že tu máme pěkné holky... a při tomto tématu mě - naprosto přirozeně a nenuceně - chytil kolem pasu a lehce si mě přitáhl k sobě. Nebránila jsem se tomu, bylo mi to příjemné.

Ladně jsme přišli už jen na panáky. Všichni už jsme v sobě měli nějaké to promile, Kozlovna zavírala, obsluha se snažila zvedat židle a sklízet zahrádku, zákazníci odešli, zůstali jsme tam jen my dva. Už jsme se taky chystali odejít, ještě jsem se omluvila, že si musím odskočit. Na toaletách jsem mimo jiné zkoukla své vzezření, ale připitá si připadám téměř vždycky oukej, takže jsem se spokojeně vracela. Procházela jsem kolem něj, ale on se po mně natáhl a lehce si mě přivinul na klín. Tichým hlasem mi začal povídat, že jsem krásná a líbím se mu, že mám moc pěkné oči a rty. S překvapením jsem si uvědomila, že s narůstajícím alkoholem se mu zlepšuje angličtina.

V jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem se v těch hnědých očích utopila. A právě v tu chvíli mě pohladil po tváři a políbil. Já mu polibky oplácela, stála jsem u něj, zatímco on seděl na barové židličce, jemně si mě držel stehny. Cítila jsem, jak ho ta blízkost a polibky vzrušují, ale co si budeme nalhávat, já ho taky chtěla.

"Come with me," zašeptal mi do ucha. Na otázku Kam? mi odpověděl, že k němu na hotel. Na okamžik jsem zaváhala, ale během toho jsem se mu podívala do očí a bylo rozhodnuto.

Hned za dveřmi svého pokoje mě přitiskl ke zdi, vzal si mou hlavu do dlaní a chtivě mě políbil. Začala jsem mu svlékat triko, on mi to oplatil. Vlastně jsme byli nazí poměrně rychle. Odnesl si mě na postel a hrál si s mým tělem, špičkami prstů mi jezdil po kůži, tvrdil mi, že je hebká, líbal mě od špiček prstů na nohách přes stehna, bříško, prsa až pod uši.

Hodně si mě prohlížel, dotýkal se mě, líbal mě... Občas mi prsty zajel mezi nohy a vydráždil mě do hlasitých vzdechů, potom přestal a mile se smál mému nespokojenému chtivému výrazu. Po jedné podobné chvilce už jsem se neudržela, pevně si ho přitáhla k sobě a zašeptala mu, že ho chci. To už neváhal, natáhnul se po své peněžence a po krátkých přípravách se ke mně přitisknul a pomalu do mě vniknul. Zaryla jsem mu nehty do ramen a už v té chvíli jsem věděla, že tohle pro mě bude intenzivní. A rychlé.. Podívala jsem se do jeho hnědých očí a musel mě slyšet snad celý hotel...