Anonym(ita)

Když když jí bylo sedmnáct, toužila po dobrodružství, po pozornosti, po vzrušení... Ještě teď, osm let poté, toho lituje.

Vstoupila do chatovací místnosti pro dva a vyčkávala...netrvalo ani pět minut a vstoupil Anonym.

Na tom něco je, naznala a napsala mu tedy, co má ráda...Jaká jídla zbožňuje, které plemeno psa miluje, že má doma zakrslého berana Barku...

Bavilo ji to, každou volnou chvíli byla na internetu a psala si s Anonymem. Z nadšení si ani nevšimla, že ona o něm vlastně vůbec nic neví, nic o sobě neprozradil, ale byl tak vtipný, tak sympatický, tak...sexy... Ano, připadal jí neskutečně přitažlivý, vyspělý, sexy, i když ho nikdy neviděla, ani neslyšela. To, co jí psal, jak se k ní choval, bylo...neskutečné.

Poslední otázka ji trochu překvapila, ale nevyvedla z míry. Vždycky ji zajímalo, jak sex po internetu funguje...

Na otázku na co myslí, nevěděla, co napsat. Po pravdě...Co na tom lidi mají? Ale to mu napsat nemohla a rozhodla se tedy hrát s ním dál.

Stále si nebyla jistá, zhluboka vydechla, aby se uvolnila, a začala si užívat svých doteků. Popisovala mu to dopodrobna, jak si zajíždí dlaní pod kalhotky, jak si dráždí svá intimní místečka a jak se jí to líbí... S jednou rukou položenou na klávesnici se konečně dostala až na vrchol a v příjemné křeči odeslala Anonymovi zmatenou spleť písmen a znaků.

Po necelém týdnu ji požádal o setkání. Neváhala ani vteřinu. Chtěla vidět toho, s kým sdílela posledních několik dní své nejtajnější, nejintimnější chvíle. Domluvila se s ním hned na druhý den večer.

Nemohla se dočkat, nalíčila se, oblekla se do džínové minisukně a bílého tílka a vydala se na místo setkání. Už tam čekal. Vypadal přesně tak, jak si ho představovala, možná byl ještě hezčí. Hnědé oči, tmavé blond vlasy, trošku křivý nos, perfektní postava...

"Ehm...ahoj, ty jsi..Anonym?" došla až k němu. Kývnul a nastoupil do svého rudého fordu, ona za ním. Po krátké cestě zastavil u tmavého lesa. "Pojď ven..." Začínala se cítit nejistě. Proč jí nic pořádně neřekl?

Přistoupil k ní blíž a pravou ruku jí položil na obličej. Přiblížil své rty k jejím... a pak s ní prudce hodil o kapotu auta.

Zkusila něco namítat, ale nedovolil jí to, za každé slovo jí zaryl prsty do těla tak bolestivě, že jí začaly téct slzy. Po chvíli už ze strachu nenamítala. Stál nad ní, jednou dlaní ji držel pod krkem, druhou jí tisknul ňadra. Prosila ho, ať toho nechá. Škrtil ji a zároveň jí vyhrnoval minisukni. Plakala, prosila, bránila se, ale nic jí to nebylo platné. Jediným trhnutím jí roztrhl kalhotky přímo na těle a sám si rozepnul kalhoty. Začala křičet, nikdo ji nemohl slyšet, ale i přes to jí do otevřených úst strčil čtyři své prsty a zatnul je v pěst. Nemohla nic. Pevně ji držel na kapotě s otevřenými ústy. Vnikl do ní. Tvrdě, bolestivě, bez jakéhokoliv upozornění. Nestaral se, jak se cítí, tvrdě přirážel, stékaly jí slzy po tváři, ale už neprotestovala. S tichými vzlyky vyčkávala, dokud neskončí. Zvednul jí nohy, ruce jí svíral nad hlavou. Ještě pár rychlých, tvrdých, hlubokých přírazů a bylo po všem. Cítila, jak se jeho tekutina rozlévá v jejím těle.

Nechal ji ležet ubrečenou, poníženou na zemi, nastoupil do auta a odjel. Nikdy nezapomene. Nikdy se už přes internet neseznámí. Dlouho nebude lidem věřit... Možná nikdy...