Lehce lechtivé I.část
"Neopakuj včerejší chyby," říkala jsem si, když jsem s jednou botou nenazutou v rychlosti procházela dveřmi malého bytu ve druhém patře panelového domu.
A tu samou větu jsem si řekla i dnes, když jsem se probudila ve své vlastní posteli v mem bytě 1+1. Jsem nepoučitelná.
A tohle všechno začalo před třemi dny…
Klasický den, jako každý jiný, ráno jsem se po třetím budíku a dalších deseti minutách válení v posteli ukecávala, že jestli nevstanu, nechytnu autobus a vyhodí mě z práce.
Nakonec jsem si přece jen spokojeně usazená u okénka ve třetí řadě za řidičem do uší zastrčila sluchátka a připravila se na nudnou hodinovou jízdu zatáčkami po rozbourané silnici.
"Kam míříte?" zeptal se s úsměvem příjemně vonící chlap okolo třicítky, který si po několika sekundách přisedl vedle mě.
"Do práce," odpověděla jsem mu a snažila se tvářit, jakože…nezájem.
Nakonec se ukázalo, že do té samé práce jako já míří i on. Nováček. Po příjezdu na pracoviště jsem se navíc dozvěděla, že bude sedět u stolu naproti tomu mému, protože paní Patolíková odešla do důchodu.
Nemám problém s románkem na pracovišti, ale takhle okatě by po mně pokukovat nemusel, říkala jsem si po polední pauze. Drží mě tu jen to, že jsem se jednou vyspala se šéfem, kdyby se dozvěděl, že si začínám něco s jiným kolegou na pracovišti, nemuselo by to dopadnout dobře…
Právě jsem byla zabraná do návrhu loga pro nějakou stavební společnost, když mě něco ťuklo do ramene. Pohled mi padnul na papírovou kuličku ležící vedle klávesnice. Aniž bych zvedla pohled k jejímu "odesílateli", který mi byl ihned jasný, rozbalila jsem ji.
Zajdeš po práci na drink?
Zajdeš po práci na drink?
Konečně jsem se na něj podívala a pouze pokrčila rameny. Ať si to přebere, jak chce. Viděla jsem, že si na stůl postavil rámeček s fotkou. Nevím, co na fotce bylo, ale tak trochu jsem tušila, že bude mít přítelkyni. Další důvod, proč si ho držet od těla.
Mou reakci bral jako ano, protože další kulička říkala: V 15:15 u vchodu.
Když viděl, že jsem si dopis přečetla, odešel pryč.
V 15:30 jsme společně nastoupili do autobusu a v 17:00 jsme zakotvili v baru u piňa colady a whisky s ledem. Celou cestu se mě "omylem" dotýkal rukama, rameny i nohama. Nebránila jsem se. Šéf mě tu neuvidí, a jestli má přítelkyni, jeho problém.
V devět hodin už jsme byli značně připití a i zbytek odtažitosti padl. Naprosto bez zábran se mě přímo u baru dotýkal, tiskl mi ve své velké teplé dlani stehno, možná výš, než se sluší na veřejnosti. Zvedli jsme se a šli si zatancovat na malý parket. Hrála nám k tomu disco hudba a můj tanečník mě začal v hloučku dalších lidí tisknout k sobě. Nasávala jsem omamnou vůni jeho kolínské, která mě dostávala do kolen. Zvedl mě do vzduchu, opřel o zeď a já omotala své nohy okolo jeho pevných boků. Políbil mě. Hluboce, tisknul mě při tom pevně ke zdi a byl neskutečně nenasytný. No, vždyť já taky.
Rukama jsem mu vjela do jeho krátkých černých vlasů, které byly tak neskutečně hebké, že bych se jich mohla dotýkat celé dny. Jeho nepečlivě střižené strniště mě škrabalo na tvářích, krku, rameni…
Pod jeho doteky a při vůni jeho kolínské se mi točila hlava. Věděla jsem, že jsem právě sklouzla na nebezpečnou dráhu, ale chtěla jsem ho. A on mě. Dlouho jsem si neužila, je nejvyšší čas.
Vycítil, jak moc ho chci. "Půjdem někam do soukromí?" zašeptal mi do ucha tak blízko, že kdyby mě nedržel, má slabá kolena by mě zradila.
"Pojďme…" zašeptala jsem.
...
Komentáře
Okomentovat