Vyčistíme si hlavu ve skladu...

"Koukni mi tu na to, potřebuju na deset minutek do skladu..."

Jo, vážně. Když něco řekne šéf, tak to platí, ne? No dobře, nejsem ten typ, který by nějak moc uznával autority jen proto, že jsou to autority, nebo že by bezvýhradně uposlechl, když mu něco šéfík poví. Ale když mám jít do skladu bez zjevného důvodu, zajímá mě to.

S Tomem, se šéfem, jsme si kápli do noty už od první chvíle. Na pohovor jsem šla v klidu, protože mi o nic nešlo, a už podruhé, co jsem se s ním viděla, jsem na něj začala být drzá. Proč ne, pražáček, snad ani o 10 let starší než já být nemůže. A on to vzal s klidem. V práci občas buzeruje, já občas poslechnu, občas ne, ale oba víme, že se na sebe maximálně vzájemně naštveme, ale tím to skončí, druhý den už o tom nevíme.

Otevřela jsem dveře skladu a vstoupila dovnitř. Tom už tam na mě čekal, na tváři lehce naštvaný výraz. Na co jsem se zas vykašlala, že to bylo tak důležité? Něco jsem špatně nafasovala? Špatně jsem vrátila na místo nějakou krabici? Někdo ho prostě jenom naštval a vybije si to na mě? Bylo toho na něj taky moc, tlačili na něj jeho šéfové a on akorát neustále musel řešit problémy, které mu dělali ostatní zaměstnanci a brigádníci. Přestože jsem tu byla jen chvíli, byla jsem mu poměrně velkou oporou a snažila jsem se mu pomáhat, co to šlo.

"Už toho mám plný zuby," oznámil mi v odpověď na můj tázavý výraz. "Další dva kuchaři mi oznámili, že končí, ti noví brigádníci, co jsme je nabrali minulý měsíc, jsou úplně k ničemu, Markéta na to kašle čím dál víc a dělá jeden průser za druhým a vedení už do toho začíná šťourat. Mám chuť s tim seknout."

Celou dobu, co mluvil, se ke mně pomalu přibližoval a při poslední větě nakopl plnou basu piv a posadil se na ni.

"Já se poptám, jestli někoho neseženu. To zvládnem, jo? Zítra přijdu, vykašlu se na volno a vezmu si na paškál ty brigádníky, dobře? Nějak to půjde, drž se, prostě je jen krize," postavila jsem se těsně před něj, vzala jeho obličej do dlaní a donutila ho se mi podívat do očí.

Opětoval mi pohled, několik vteřin, potom mi položil ruce na boky a začal se mě dotýkat. Po chvíli se postavil, naše obličeje byly od sebe vzdálené necelých deset centimetrů a to jen díky tomu, že byl mnohem vyšší, než já.

Já jsem byla ten, kdo políbil první. Neodolala jsem tomu hlubokému zoufalému pohledu, který na mě křičel, že už je unavený, ale se mnou je mu líp, se mnou má naději, že to třeba půjde. Začali jsme se líbat, dával mi jasně najevo, jak moc mě chce. Dotlačil mě ke dveřím, opřel mě o ně, během líbání mi jednou rukou rozepínal košili, druhou otočil klíčem v zámku. Touhle dobou už tu skoro nikdo nebyl, ale náhoda je blbec. A pak, že chlapi nezvládnou víc věcí najednou.

Stála jsem před ním s rozeplou košilí, nechávala ho dotýkat se mého částečně obnaženého těla rty, jeho vousy mě s každým dotykem lechtaly na kůži. Přetáhla jsem mu triko přes hlavu. Věděla jsem, co pod ním najdu, ale chtěla jsem to vidět na vlastní oči, chtěla jsem se ho dotýkat. Často chodíval upustit páru do firemního fitka. A dával si tam hodně do těla.

Klekl si přede mě, jazykem předjížděl nad okrajem džín, líbal mě na podbřišku. Už jsem to nevydržela. Bál se zajít dál. On, suverén, se bál strhnout mi kalhoty a vzít si mě. Nechtěl si asi zadělat na další problém. Naznačila jsem mu, aby se postavil, a hned, jak to udělal, jsem mu rozepla kalhoty, stáhla mu je ke kotníkům a svlékla si ty svoje. Konečně se vzdal opatrnosti. Chytil mě pod krkem, intenzivně mě políbil a pak mě popadl do náruče, opřel mě zády o dveře a posadil na sebe.

Když do mě pronikl poprvé, hlasitě jsem vzdychla. Bylo to..tak intenzivní. "Buď zticha!" Syknul na mě a přikryl mi ústa rukou. Tvrdě a rychle přirážel, křičela jsem mu do dlaně, která úspěšně zvuk tlumila, zarývala jsem mu nehty do zad a byla na pokraji vyvrcholení. Dlouho mě udržoval tak blízko, nakonec udělal něco...něco jinak, nedokázala jsem určit, co to bylo, ale zafungovalo to. Prohnula jsem se v zádech, bylo to, jako by do mě udeřil ledový blesk. Rozklepaly se mi ruce i nohy a nevěděla jsem ani jak se jmenuju.

Počkal, než se vrátím na zem, vyklouzl ze mě a postavil mě. On ještě nebyl, neměli jsme ochranu, neudělal se. Začal se oblékat. "Počkej," zašeptala jsem a zastavila ho. Klekla jsem si před něj a vzala ho mezi rty. Pohladil mě lehce po tváři a pak mě vzal za vlasy a udával tempo a hloubku. Udělal se mi do pusy a já si to užila. Ani jsem nevnímala, že mi při tom málem vytrhal všechny vlasy, líbilo se mi to.

Dřepl si ke mně a políbil. "Děkuju, že jsi tu pro mě a nenecháš mě to vzdát," zašeptal.

Začal mi zvonit telefon. "Kde se couráš, přišli ti sem lidi," hm, asi jsem těch deset minut neodhadla.

"Musím jít," zašeptala jsem a začala se oblékat. Behem toho jsem si všimla kamery. Byli jsme ve slepém úhlu, musel moc dobře vědět, kam se postavit.

"Počkej... zůstane to mezi náma, jo?" řekl ještě před mým odchodem s lehkým strachem. Jasně, že se to nikdo nesmí dozvědět, měli bychom peklo oba a mohli bychom to tu položit rovnou.